Psí články

Zajímavosti o psích blechách

Okřídlené rčení o tom, že psí blechy na člověka nejdou, patří už mezi opravdu zavedenou lidovou slovesnost. Bohužel tak docela neplatí, protože pokud s nimi nezačneme bojovat neprodleně po objevení, už se jich prakticky ani nezbavíme. Blechám svědčí vlhkost, huňatý kožíšek, kde se mohou dobře množit a nevadí jim ani, když dlouho hladovějí. Bez potravy přežijí i pár týdnů, což je ve zvířecí říši skutečně impozantní výkon.

Image result for psí blechy

Blech je v českých podmínkách skoro sto druhů

Věděli jste, že není blecha jako blecha? Nejen, že si rády dopřejí krev v podstatě od kohokoliv, ale takzvané „psí blechy“ mohou být dokonce v menšině – častěji se setkáme s tzv. blechou kočičí, která ani zdaleka není tak vybíravá jako savec, po kterém dostala jméno a ráda se napije krve ovcí, koz, drobných domácích hlodavců a případně i člověka, když jí to jen trochu dovolíme. Dospělec má nanejvýš tři milimetry a díky obratným zadním nohám dokáže skákat po místnosti jako skutečný atlet. Samička denně snese až padesát vajec, do týdne se vylíhnou larvy a za další zhruba měsíc (případně i dříve, záleží na teplotě v místnosti a okolí) máme další blechu v plné zbroji. Tedy, mluvit v jednotném čísle je poněkud zavádějící, budou jich klidně i stovky.

Podobně jako u klíštěte, i bleší sliny mají speciální složení, které brání přirozenému srážení krve po kousnutí. Jinak řečeno, mohou si dopřát, co hrdlo ráčí. Snad tři čtvrtiny psů mohou mít někdy během roku blechy, kromě „blechy kočičí“ existuje i speciální druh „blechy psí“ a „blechy obecné“, která trápí mnohdy i lidi. Oproti tomu „blecha ježčí“ trápí tyto sympatické masožravce a někdy se dostane ke slovu i v naší domácnosti, když zrovna přeskočí na kočičí nebo psí kožíšek. Kousnout vás může i „blecha slepičí“, pokud chováte doma tato užitečná zvířata, jistě víte, že návštěva kurníku může být někdy doslova o krev…

Napije se krve klidně i v řádu sekund, potom se páří, samička klade vajíčka už další den – vůči tak bleskovému jednání je jen těžké obrany. Za život naklade bleší dáma i více než tisíc vajíček, takže na problém je zaděláno už i s menším počtem vetřelců. Aby připravila tolik vajíček, musí vypít krev, která odpovídá násobkům její hmotnosti.

Blechy se někdy polykají aneb psí očista

U koček je to častější, ale i pejsci si občas zpestří jídelníček – stačí jen úprava srsti a blechy se polykají jedna báseň! Napadení poznáte relativně „snadno“. Pes se škrábe, je viditelně nervózní a poté, co je blechou kousnuto, může přijít i druhotná bakteriální infekce, nezřídka přenese na svého hostitele i tasemnici.

Léčba je docela náročná a nebude vás vůbec bavit. Protože se blecha bez nadsázky dostane úplně všude, začnete u pelíšku a skončíte u čalouněného nábytku a dek v domácnosti, všechno je nutné vysát, vyčistit, uklidit. Pes může nosit obojek proti blechám, umyjete jej se speciálním šamponem, ale pořád není vyhráno – boj s blechami je bojem na dlouhou trať. 

Kam vlastně až doskočí?

Když na to přijde, je blecha hodně mrštná – doskočí do vzdálenosti více než stonásobně větší, než je délka jejího těla. Nakonec, jde o život a obratný lidský lovec by ji mohl jinak zneškodnit! Dospělá blecha vydrží bez přísunu kalorií až po dva týdny, ale o to je pak (bohužel) při samotném pití krve zběsilejší. Kousnutí blechy může nezávisle na druhu savce vyvolat i alergickou reakci, viditelné je i silné zarudnutí. Rudé kolečko na kůži může mít v průměru řádově i centimetry a na první pohled to bude vypadat, jako by si na nás pochutnal komár.

Pokud si všimnete nezvyklého chování psa, nebo zahlédnete přímo blechy, doporučuji použít kožní sprej na blechy Frontline.









 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K článku nejsou zatím žádné komentáře!