Rumunský karpatský ovčák

Rumunský karpatský ovčák – popis plemene

Rumunský karpatský ovčák je poměrně velký pes, pohyblivý, nikdy těžký, celkově je vzhled přirozený. Trup je obdélníkového rámce, záď je široká, lehce spáditá, hrudník je prostorný a hluboký, plece jsou dlouhé a mírně spádité. Pohlavní dimorfismus je dobře vyznačený, psi mají být vyšší a silnější než feny.

DŮLEŽITÉ POMĚRY

– délka mozkovny je maličko větší nebo rovna polovině celkové délky hlavy.

– délka těla je vždy větší než kohoutková výška. U fen může být bederní oblast maličko delší.

– hloubka hrudníku odpovídá víceméně polovině kohoutkové výšky.

Povahou je to přirozený hlídač, odvážný, vyznačuje se instinktivní a bezpodmínečnou oddaností pánovi i hlídání stáda. Je to důstojný, klidný a vyrovnaný pes. Hlava je lupoidního typu (vlčí). Mozkovnu má rumunský karpatský ovčák je mesocefalického typu, s mohutnou, ale nikoliv těžkou hlavou. Čelo je široké a lehce vyklenuté; mezi ušima širší a postupně se zužující ke stopu. Čelní rýha je poměrně dlouhá a dostatečně dobře vyznačená. Stop je střední, ani příliš výrazný ani příliš jemný.

Nosní houba je velká, široká, vždy černá. Tlama je mohutná, zhruba oválného průřezu, tvaru lehce komolého kužele. Délka tlamy je mírně menší nebo maximálně rovna délce mozkovny. Pysky jsou silné, dobře pigmentované, těsně přiléhající a s dobře uzavřenými koutky. Zuby jsou silné, pevné a rovné čelisti. Mohutný chrup, nůžkový skus s lehce zaoblenými oblouky řezáků. Líce jsou suché, se silnými, ale nikoliv vystupujícími lícními svaly. Kůže je přiléhající.

Oči jsou mandlového tvaru, mírně šikmé, ne příliš velké v porovnání s velikostí lebky, tmavě hnědé barvy. Nejsou ani vystupující, ani zapadlé v důlcích. Oční víčka jsou černá, dobře přiléhající k bulvě. Uši jsou ne příliš velké, trojúhelníkové, nasazené poněkud výše než v linii očí, s lehce zaoblenou špičkou, nesené těsně podél lící. Krk je osvalený, velmi silný, střední délky, vykazující úhel přibližně 50° k horizontále.

Tvar trupu

Trup je přirozený, dobře vyvinutý, lehce obdélníkového formátu. Hřbetní linie je rovná a pevná, kohoutek je jen lehce vyznačený, hřbet je střední délky, rovný, pevný a osvalený. Bedra jsou mohutná, osvalená, ale ne příliš široká, střední délky, nejsou ani příliš dlouhá (pak by hřbetní linie nemohla být dostatečně pevná) ani příliš krátká. Záď je široká a osvalená, střední délky, lehce spadající, ale ne příliš spáditá.

Hrudník je dobře vyvinutý, hluboký, dosahující k loktům, poměrně široký. Silná žebra, dobře klenutá, nikoliv sudovitá. Spodní linie je lehce stoupající, břicho vtažené, ale nikoliv příliš. Ocas je poměrně vysoko nasazený, huňatý, s bohatou srstí. V klidu je nesen nízko, rovný nebo lehce šavlovitě zahnutý, dosahuje k hleznu. V afektu a v pohybu je ocas nesen vzhůru, může být nesen i nad hřbetní linií, ale nikdy položený nebo stočený nad hřbetem.

Postavení končetin

Hrudní končetiny – silná kostra, při pohledu zpředu nebo ze strany rovné a kolmé k zemi. Plece jsou silné, lehce strmější. Nadloktí je středně dlouhé, dobře osvalené, loket je těsně přiléhající k trupu, nevytočený ven ani nevtočený dovnitř. Předloktí je rovné, velmi silné, s oválným průřezem. Nadprstí je krátké, lehce šikmé, tlapky jsou oválné, masivní, kompaktní.

Pánevní končetiny jsou rovné, osvalené se silnou kostrou a dobrým zaúhlením. Stehna jsou široká, velmi osvalená. Bérec je mohutný, osvalený, střední délky. Hlezna jsou silná, pevná, ani příliš vysoko (to ukazuje zvýrazněné zaúhlení kolene), ani příliš nízko. Nadprstí je pevné, vertikální.

Tlapky jsou oválné, dobře vyvinuté a kompaktní, maličko menší než přední tlapky. Prsty klenuté a dobře přiléhající. Paspárky, pokud jsou, mají být odstraněny – kromě zemí, kde je jejich odstranění zakázáno zákonem. Polštářky jsou pružné a odolné. Pohyb je volný, s dobrým posunem. Energický a vytrvalý klus. V pohybu jsou končetiny paralelní. Kůže je popelavě šedá pigmentace. Nosní houba, oční víčka a pysky jsou černé. Popelavě šedá nebo černá barva je upřednostňována na drápcích.