Psí plemena

Irský vlkodav

F.C.I. - Standard č. 160 / 02. 04. 2001 / GB
ZEMĚ PŮVODU Irsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 13.03.2001
VYUŽITÍ Až do konce 17. století se irští vlkodavové používali v Irsku k lovu vlků a vysoké. Používali se také k lovu vlků, kteří žili na velkém území Evropy, než byly vymýceny hluboké lesy.
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 10. Skupina - Chrti
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 2. Hrubosrstí chrti
Pracovní zkouška Ne

Irský vlkodav na YouTube


Všeobecně
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED
Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách. Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývaly chovem velkých psů. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes).
Za zmínku stojí i to, že v 1.století našeho letopočtu Uiseneach na svém útěku do Skotska s sebou vzali 150 takových psů. Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů deerhoundů. Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky. Když byl za vlády Cromwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí.
Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení konce 19. století. Irský vlkodav se stal živoucím symbolem irské kultury a keltské minulosti. V této době jeden z odhodlaných nadšenců, kapitán G.A.Graham, vyhledal několik zbývajících psů typu vlkodava, kteří stále ještě žili v Irsku, a s použitím krve Deerhoundů a občasného křížení s barzoji a německou dogou vyšlechtil typ psa, který odpovídal původnímu typu. Výsledky byly nakonec přijaty jako skutečné znovuzrození plemena. Irský chovatelský klub Irish Kennel Club připravil na své výstavě v dubnu 1879 zvláštní tříku pro irské vlkodavy a v dubnu 1885 byl založen klub. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku. Dnes se kromě Irska chovají irští vlkodavové v řadě dalších zemí.
CELKOVÝ VZHLED
Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci.
Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná velikost 81 cm (32") až 86 cm (34") u psů. Jedinci tohoto plemena musí vykazovat sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.
CHOVÁNÍ A TEMPERAMENT
„Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev.“


HLAVA
Hlava
Dlouhá a rovná, nesená vysoko; kosti čela velmi lehce vystupují a mezi očima vykazuje velmi lehkou prohlubeň.
Mozkovna
Ne příliš široká.
Tlama
Dlouhá a mírně zašpičatělá.
Zuby
Ideální je nůžkový skus, klešťový skus je přijatelný.
Oči
Tmavé.
Uši
Malé, složené do růžice jako u grejhunda.
KRK
poměrně dlouhý, velmi silný a svalnatý, dobře klenutý, bez laloku či volné kůže na hrdle.


TRUP
TRUP
Dlouhý, dobře klenutá žebra.
Hřbet
spíše delší než krátký.
Bedra
Mírně klenutá.
Záď
Velmi široká mezi kyčlemi
Hrudník
Velmi hluboký, středně široký, hruď široká.
Žebra
Dobře klenutá.
Břicho
Dobře vtažené.
OCAS
Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Přiměřeně silný a dobře osrstěný.


Končetiny
Plece
Svalnaté, přinášející šířku hrudi, uložené šikmo.
Lokty
Dobře postavené, nevbočená dovnitř ani nevytočené ven.
Předloktí
Svalnatá, se silnou kostrou, zcela rovná.
Stehna
Dlouhá a svalnatá.
Kolena
Dobře zaúhlená.
Bérce
Dobře osvalené, dlouhé a silné.
Hlezna
Dobře spuštěná dolů, nejsou vtočená dovnitř ani vytočená ven.
TLAPY
Přiměřeně velké, okrouhlé, nenatáčejí se dovnitř ani ven. Prsty dobře klenuté a sevřené. Drápy velmi silné a zahnuté.
CHODY / POHYB
Pohyb lehký a živý.


OSRSTĚNÍ
SRST
Hrubá a tvrdá na celém trupu, končetinách a hlavě; zvláště drátovitá. Srst nad očima a ve vousu je mimořádně drátovitá.
BARVA A ODZNAKY
Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů.


Ostatní
Kohoutková výška
psi v průměru 81 cm do 86 cm.
Psi min. 79 cm
Feny min. 71 cm.
Hmotnost
Psi min. 54,5 kg
Feny min. 40,5 kg
VADY
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.


  • Příliš lehká nebo příliš těžká hlava.

  • Příliš vystupující čelní kosti.

  • Křivé hrudní končetiny; slabá zápěstí.

  • Slabé pánevní končetiny a celkový nedostatek osvalení.

  • Příliš krátký trup.

  • Kapří nebo pronesený hřbet nebo zcela rovný hřbet.

  • Velké uši a zavěšené uši přiléhající ke tváři.

  • Vytočené tlapy.

  • Rozevřené prsty.

  • Krátký krk; výrazný lalok.

  • Hrudník příliš úzký nebo příliš široký.

  • Ocas příliš zatočený.

  • Jiné zbarvení nosu než černé.

  • Jiné zbarvení pysků než černé.

  • Velmi světlé oči. Růžová nebo játrově zbarvená oční víčka.


POZNÁMKA: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.


Zdroj: www.cmku.cz