Bedlington teriér

F.C.I. – Standard	č. 9 / 12.03.1998
ZEMĚ PŮVODU	Velká Británie
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	24.06.1987
KATEGORIE	Psí plemena
VYUŽITÍ	Teriér
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	3. Skupina – Teriéři
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	1. Vysokonozí teriéři
Pracovní zkouška	Ne

Bedlington teriér je psí plemeno, které patří mezi nejstarší teriéry. Bedlington teriér byl vyšlechtěn v Anglii, ve městě Bedlington, po kterém nese jméno. Tomuto plemenu se často přezdívá ovečka, pro svoji kudrnatou bílou srst.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Bedlington teriér – popis plemene

Bedlington teriér je půvabný, mrštný a svalnatý pes bez známek ochablosti či hrubosti. Hlava má celkově hruškovitý nebo klínovitý tvar, v klidu má pes mírný a laskavý výraz. Povahou je to čilý, hravý a sebejistý pes, inteligentní společník se silnými loveckými pudy. Je to pes milující, důstojný, není plachý, ani nervózní. V klidu je mírný, avšak při vzrušení dostatečně odvážný. Hlava je pokrytá bohatou hedvábnou čupřinou, která by měla být téměř bílá. Lebka je úzká, avšak hluboká a oblá. Stop nesmí být vyjádřen – linie od týlu ke špičce nosu je rovná a nepřerušená. Nosní otvory jsou velké a dobře definované. Modří jedinci a modří s pálením musejí mít černý nos, játrově a pískově zbarvení jedinci musejí mít hnědý nos.

Morda je pod očima náležitě vyplněná. Pysky jsou přiléhavé a nejsou převislé. Čelisti jsou dlouhé a zužující se, zuby jsou velké a silné. Bedlington má nůžkový skus, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí. Oči jsou malé, jasné a hluboko vsazené. Ideální oči se zdají být trojúhelníkovité. Modří jedinci mají tmavé oči, modří s pálením mají světlejší oči s jantarovým nádechem; játrově a pískově zbarvení jedinci mají světle oříškově hnědé oči. Uši jsou středně velké, ve tvaru lískového oříšku, nízko nasazené, svěšené naplocho po lících. Tenké a na dotek sametové, pokryté krátkou jemnou srstí se střapci bělavé hedvábné srsti na špičkách uší.

Krk je dlouhý a zužující se, hluboká základna bez tendence ke vzniku volné kůže na hrdle. Krk náležitě vystupuje z ramen; hlava je nesená dosti vysoko.

Tvar trupu

Tělo je svalnaté a nápadně pružné, délka těla je mírně větší než jeho výška. Hřbet je přes bedra přirozeně klenutý, bedra klenutá, s vyklenutou hřbetní linií přímo nad bedry. Hrudník je hluboký a dosti široký. Žebra plochá, tvořící hlubokou hruď, která sahá až k loktům. Spodní linie je vzhledem ke klenutým bedrům přesně vsunutá. Ocas je středně dlouhý, u kořene silný (tlustý), ke špičce se zužuje. Ocas je elegantně zakřivený, je nízko nasazený a není nikdy nesen přes hřbet.

Postavení končetin

Hrudní končetiny mají nohy rovné, dále od sebe postavené u hrudníku než u tlapek. Ramena jsou plochá a šikmá, nadprstí jsou dlouhá, mírně šikmá bez známek ochablosti. Pánevní končetiny jsou svalnaté a středně dlouhé. Zadní nohy se zdají být delší než přední. Hlezna jsou silná, nízko posazená, nevytáčejí se ven, ani se nevtáčejí dovnitř. Tlapky mají dlouhé zaječí tlapky s tlustými a dobře sevřenými polštářky. Při vysoké rychlosti je schopen cvalu, což je patrné již na jeho vzhledu. Akce končetin typická, spíše strojená, lehká a pružná při pomalejší chůzi, při rychlém kroku mírně valivá (kolébavá).

Osrstění plemene

Srst je velmi typická, hustá a cupovitá, dobře odstává od kůže, avšak není drátovitá. Mírně se kroutí, zejména na hlavě a lících. Barva modrá, játrová nebo písková s tříslovou nebo bez. Podporován je tmavší pigment.

Kohoutková výška psa

Výška psa v kohoutku zhruba 41 cm. U fen je přípustná mírně nižší výška, u psů mírně vyšší. Hmotnost se pohybuje mezi 8,2 – 10,4 kg.

Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.

Poznámka: Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku.