Psí plemena

KANÁRSKÝ PODENGO

F.C.I. - Standard č. 329 / 03.11.1999 / GB
ZEMĚ PŮVODU Španělsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 24.06.1987
VYUŽITÍ Je užíván pro lov králíků, a k tomuto účelu je výborně přizpůsoben lovu v členitém terénu za použití svého obdivuhodného čichu, zraku a sluchu. Snadno snáší vysoké teploty a je schopen lovit od rozbřesku do soumraku. Díky svému čichu a sluchu může nalézt králíky i na dně úzkých strží, v puklinách ve zdech, v kamenných snosech na okraji obdělávaných polí, ve škvírách mezi lávovými proudy a v trnitých keřích. Obdivuhodná doba existence plemene je bezpochyby důsledkem jeho loveckých schopností, kte
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 5. Skupina - Špicové a primitivní plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 7. Primitivní typy k loveckému upotřebení
Pracovní zkouška Ne

Všeobecně
KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ
na Kanárských ostrovech, odkud plemeno pochází, je známo pod názvem Podenco Canario. Často se s ním setkáváme na všech ostrovech, především na největších, Gran Canarii a Tenerife. Kanárský podengo je plemeno egyptského původu, které bylo na Kanárské ostrovy pravděpodobně dováženo Féničany, Řeky, Kartaginci i samotnými Egypťany. Je to jedno z nejstarších existujících plemen, což dokazují nálezy mnoha vyobrazení (rytin, soch, basreliéfů) v hrobkách faraonů a nálezy vystavené v Louvru či Britském muzeu. Toto plemeno je zřejmě staré asi sedm tisíc let.
CELKOVÝ VZHLED
pes střední velikosti, s tělesnou stavbou delších linií, štíhlý, lehký a velmi odolný. Kostra je dobře vyvinutá. Kvůli absenci tukové vrstvy je viditelný hrudní koš, páteř a kyčelní kosti. Osvalení je velice vyvinuté, suché, svalové stahy jsou pod kůží viditelné.
DŮLEŽITÉ POMĚRY
délka těla je mírně větší než výška. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nedosahuje až k loktům. Tlama je delší než mozkovna.
POVAHA / TEMPERAMENT
odvážný, chladnokrevný, aktivní, s enthusiastickou dynamičností. Impozantní, ale nikoliv agresivní. Oddán svému pánovi, se stoickým klidem zvládá i nejnáročnější dny bez známky únavy.


HLAVA
Hlava
má tvar protaženého komolého kužele, je v dobrém poměru k trupu, střední délky 21 až 22 cm. Osy lebky a obličejové části (kraniální-faciální) jsou rovnoběžné.
Lebka
její délka je větší než šířka. Je plochá, s výrazným týlním hrbolkem.
Stop
sotva patrný.
Nosní houba
velká, masové barvy v souladu s barvou srsti. Nozdry jsou středně otevřené.
Tlama
dlouhá a výrazná, tvaru komolého kužele, více či méně tmavě masové barvy v souladu s barvou srsti.
Pysky
jemné, dobře přiléhající, jejich barva je v souladu s barvou nosní houby.
Čelisti/Zuby
nůžkový pravidelný skus, dobře vyvinutý chrup.
Oči
šikmo posazené, malé, mandlového tvaru. Více či méně tmavě jantarové barvy, intenzita barvy záleží na barvě srsti. Výraz je inteligentní a ušlechtilý.
Uši
poměrně velké, v afektu vztyčené a mírně divergující. V klidu směřují dozadu. V bázi jsou široké, na konci špičaté.
KRK
dobře osvalený, rovný, s hladkou kůží, bez laloku, ohebný a zaoblený.


TRUP
Hřbet
silný, osvalení dobře vyvinuté, přizpůsoben pro běh a nároky lovu.
Bedra
maličko protažená.
Záď
kostra zádi je poměrně silná, lépe viditelná u velmi štíhlých jedinců nebo v plné lovecké sezóně.
Hrudník
hrudní kost nevystupuje. Hrudník je dobře vyvinutý, ale nespadá až do úrovně loktů. Hrudní koš je oválný. Obvod hrudního koše přesahuje kohoutkovou výšku o 5 až 8 cm.
Spodní linie
břicho je vtažené, ale nikoliv jako u chrta nebo u galga. Slabiny dobře vyznačené.
OCAS
poměrně nízko nasazený, v prodloužení zádě. Kulatý. Dosahuje jen maličko pod hlezno. Svěšený nebo zvednutý, srpovitého tvaru. Na špičce, která je obvykle bílá, maličko zúžený. Nikdy není zatočený. V pohybu je nežádoucí, když je ocas nesen příliš vysoko.


Končetiny
HRUDNÍ KONČETINY
zcela vertikální, rovné a paralelní. Jemná, ale pevná struktura kostry. Kočičí tlapky, obvykle lehce vytočené do stran. Polštářky pevné, mírně oválné.
Zaúhlení
skapulo-humerální úhel (úhel mezi lopatkou a kostí nadloktí): zhruba 110°.
Humerálně-radiální úhel (úhel v lokti)
zhruba 140°.
PÁNEVNÍ KONČETINY
dobře vertikální, rovné, robustní. Osvalení dobře vyvinuté, hlezno poměrně vysoko (asi 18 cm nad zemí), kočičí tlapky zcela rovně postavené, polštářky pevné a oválné. Bez paspárků.
Zaúhlení
koxálně-femorální úhel: zhruba 110°.
Femorálně-tibiální úhel (v koleni)
zhruba 120°.
Úhel v hleznu
zhruba 130°.
POHYB
klus musí být svižný, prostorný a velmi lehký.
KŮŽE
pevná, dobře přiléhající k tělu, bez záhybů.


OSRSTĚNÍ
SRST
hladká, krátká a hustá.
BARVA
nejlépe červená a bílá, červená může být více či méně intenzivní, od oranžové k tmavě červené (mahagonové). Všechny kombinace těchto barev.


Ostatní
Výška v kohoutku
Psi od 55 do 64 cm.
Feny od 53 do 60 cm.
Vzhledem k přizpůsobení rozdílným typům terénů, kde psi žijí a loví, se mohou tyto průměrné výšky lišit. Je tedy možno akceptovat odchylky 2 cm nad maximální uvedenou výšku a 2 cm pod minimální uvedenou výšku, pokud jedinec odpovídá archetypu plemene.
VADY
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
ZÁVAŽNÉ VADY


  • příliš široká hlava.

  • příliš vyznačený stop.

  • visící pysky.

  • absence premolárů (třenových zubů).

  • prognathismus.

  • příliš divergující uši.

  • plochý hrudník.

  • vystupující hrudní kost.

  • zatočený ocas.

  • příliš nízko položená hlezna; kravský postoj.

  • křížení hrudních a pánevních končetin v chodu.

  • agresivní chování.



Poznámka: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.




Zdroj: www.cmku.cz