Samojed

Samojed – popis plemene

Samojed je elegantní bílý arktický špic střední velikosti. V celkovém vzhledu budí dojem síly, vytrvalosti, šarmu, poddajnosti, důstojnosti a sebevědomí. Typický výraz, nazývaný „úsměv samojeda“, je vytvářen kombinací tvaru a posazení oka a mírně zvednutých koutků tlamy. Pohlaví by mělo být zřetelně vyjádřené. Délka těla je zhruba o 5 % větší než výška v kohoutku. Hloubka těla je o málo menší než polovina kohoutkové výšky. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako mozkovna.

Je to přátelské psí plemeno, otevřené, pozorné a živé. Lovecký pud je velmi slabý. Nikdy není ani plachý ani agresivní. Je velmi společenský a nemůže být užíván jako hlídací pes. Hlava je silná, klínovitého tvaru, lebka je při pohledu zpředu a z profilu jen lehce konvexní. Nejširší je mezi ušima. Mezi očima slabě viditelná rýha. Stop je jasně zřetelný, ale ne příliš výrazný. Nosní houba je dobře vyvinutá, nejlépe černá. Během některých období roku může pigment na nose vyblednout do takzvaného „zimního nosu“; na okrajích nosu však musí vždy být tmavý pigment.

Tlama je silná a hluboká, přibližně stejně dlouhá jako lebka, postupně se zužující k nosu. Není ani příliš úzká, ani těžká a kvadratická. Nosní můstek je rovný. Pysky jsou těsně přiléhající, černé a poměrně masité. Koutky úst jsou mírně zvednuté, čímž vytvářejí typický „úsměv samojeda“. Zuby mají pravidelný a úplný nůžkový skus. Zuby a čelisti jsou silné. Chrup odpovídá normálnímu zubnímu vzorci. Oči jsou tmavě hnědé, dobře posazené v jamkách, umístěné poměrně daleko od sebe, poněkud šikmé a mandlového tvaru. Výraz je typický „úsměvem samojeda“, milý, pozorný a inteligentní. Oční víčka jsou černá.

Uši jsou vztyčené, poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami. Měly by být pohyblivé, vysoko nasazené; díky široké lebce daleko od sebe. Krk je silný, střední délky, hrdě nesený.

Tvar trupu

Trup je mírně delší než kohoutková výška, prostorný a kompaktní, ale pružný. Kohoutek je jasně zřetelný, hřbet střední délky, osvalený a rovný, u fen mírně delší než u psů. Bedra jsou krátká, velmi silná a zřetelně ohraničená. Záď je plná, silná, osvalená a mírně spáditá. Hrudník je široký, hluboký a dlouhý, dosahující téměř do úrovně loktů. Žebra jsou dobře klenutá. Spodní linie je mírně vtažená k břichu. Ocas je nasazen poměrně vysoko. V afektu a v pohybu je ocas nesen ohnutý od kořene dopředu přes hřbet nebo bok, ale v klidu může být svěšený – pak dosahuje k hleznům.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou dobře posazené a osvalené, se silnou kostrou. Při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné. Ramena jsou dlouhá, pevná a spáditá, nadloktí je šikmé a přiléhající k tělu. Přibližně stejně dlouhé jako ramenní lopatka, lokty jsou přiléhající k tělu. Zápěstí je pevné, ale ohebné, nadprstí maličko šikmé. Přední tlapky jsou oválné s dlouhými prsty, pružné a směřující přímo dopředu. Prsty jsou klenuté, a ne příliš těsně spojené. Pružné polštářky.

Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, s velmi silným osvalením. Stehna jsou střední délky, poměrně široká a osvalená. Kolena jsou dobře zaúhlená, hlezna poměrně nízko, dobře zaúhlená. Záprstí je krátké, silné, vertikální a paralelní. Zadní tlapky jsou stejné jako přední tlapky. Paspárky mají být odstraněny. Pohyb je plný síly, volný, neúnavný, s dlouhým krokem. Dobrý předkrok hrudních končetin a dobrý posun pánevních končetin.