Psí plemena

Artoiský (artézský) honič

F.C.I. - Standard č. 28 / 24. 07. 1996 / F
ZEMĚ PŮVODU Francie
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 24.7.1996
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina - Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči
Pracovní zkouška Ano

Artoiský (artézský) honič na YouTube


Všeobecně
Krátký výtah z historie
Toto plemeno, někdy nazývané též pikardský honič, bylo hojně rozšířené při historických lovech (štvanicích) v době Jindřicha IV. a Ludvíka XIII. A bylo velmi oblíbené. Byl to úžasný zážitek, sledovat tyto psy, hlásící zajíce vytrvale celou hodinu i v suchém počasí. Pan Coulteulx de Canteleu ve svém díle „Rukověť francouzského parforsního lovu“ (Manuel de vénérie francaise, 1890) mluví rovněž s obdivem o atroiském honiči. Uvádí, že artézská rasa byla v jeho době prokřížená a bylo těžké najít čistokrevné jedince, avšak přesto se zachovalo ještě několik čistokrevných jedinců tohoto plemene, nejlepšího pro lov zajíce. Proto umístil tyto vybrané jedince, představitele plemene, do velkého psince v pařížské zoologické zahradě, aby se s nimi seznámila široká veřejnost. Ke konci XIX. století a na počátku XX. se o restauraci původního typu artoise pokoušel pan Levoir v Pikardii, aniž by však toho dosáhl. Během tohoto období a na počátku I. světové války jiný pikardský chovatel, pan Mallard, dominoval v chovu této rasy. Ale i když choval velice krásné psy, jak o tom svědčí četná uznání z výstav psů, tito již nebyli vždy v původním typu, jaký popisují staří autoři. Po II. světové válce se mělo zato, že artoiský honič se zařadil mezi plemena, která zmizela navždy. Ale pan Andréchy v Buigny les Gamaches v kraji Somme se rozhodl na počátku 70. Let XX. stoleté zrekonstruovat toto rasu. Díky jeho nadšení a také práci paní Pilat, získává tento honič znovu svoje místo.
Použití
Artoiský honič je v současnosti používán k lovu se střelnou zbraní. Je pracovitý i v obtížných podmínkách, jeho rychlost je střední, ale je vytrvalý.
na pláních: vzhledem k jemnosti nosu je způsobilý vypracovat stopy zajíce;
v lese: vzhledem ke svým nepopíratelným kvalitám výborně pracuje ve vzrostlém lese na srnčí zvěři;
v houštinách: protože je odvážný, bravurně může nahánět vzpurnou černou zvěř;
a navíc: je to pes otužilý, obdařený jedním z nejúchvatnějších hlasů, výjimečně výrazným, který je daleko slyšitelný; šest až osm vyrovnaných tříbarevných artoiských honičů tvoří malou láji, schopnou udělat radost i nejnáročnějšímu psovodovi.
Celkový vzhled
Pes dobře stavěný, svalnatý a nepříliš dlouhý, působící dojmem energie a síly.
Důležité proporce
výška/délka těla………………………………..mezi 10:10 až 10:11
výška hrudníku/výška v kohoutku……………okolo 1:2
šířka mozkovny/délka hlavy………………….okolo 8:10
Vlastnosti-povaha
Je to statný a otužilý pes s velmi jemným nosem, dobře se držící ve smečce, vyrovnaný a společenský;


HLAVA
Mozkovna
silná, široká, dost krátká, oblá, svrchu zploštělá, s nevýrazným týlním hrbolem.
Stop
výrazný
Část obličejová
Nos
černý, velký, s dobře otevřenými nozdrami.
Pysky
horní překrývá spodní a musí být dostatečně vyvinutý, aby při bočním pohledu utvářel dojem hranaté čenichové partie.
Nosní hřbet
rovný, při pohledu z profilu středně dlouhý.
Líce
suché.
Zuby
nůžkový skus, horní řezáky překrývají spodní v těsném doteku, zuby jsou správně postaveny v čelistech.
Oči
vzhledem k šířce fronty nejsou posazeny příliš blízko u sebe, jsou okrouhlé, nejsou vsazeny hluboko, jejich pohled je melancholický a milý, zbarveny jsou tmavě hnědě. Sliznice vnitřní stany víček nesmějí být vidět.
Uši
zavěšené ve výši očí, jemné, široké na konci oblé, téměř ploché a dosti dlouhé, dosahující k začátku nosu.
Krk
středně dlouhý, silný, s nepatrným lalokem.


TRUP
Hřbet
široký a pevný.
Bedra
mírně klenutá.
Kyčle
mírně klesající k zádi, která je svalnatá.
Hrudník
široký a dlouhý, dost hluboký, neboť hrudní kost dosahuje do výše loktů.
Slabiny
vyplněné.
Žebra
dobře klenutá.
Ocas
silný, dost dlouhý, nesený srpovitě, nikdy ne přetočený dopředu.


Končetiny
Hrudní končetiny
Celkový pohled
přední končetiny jsou silné a rovné.
Záprstí
lehce šikmé.
Lopatky
šikmo uložené a svalnaté
Lokty
postavené v oce těla.
Tlapky
mírně protáhlé, silné, ale dostatečně sevřené. Polštářky jsou černé a kompaktní.
Pánevní končetiny
při pohledu zezadu se sedací hrbol, střed stehna, hlezno, zánártí a tlapka nacházejí v téže ose.
Stehna
dlouhá a svalnatá.
Kolena
silná a středně úhlená.
Zánártí
krátké a silné.
Pohyb
pravidelný a snadný.


OSRSTĚNÍ
Srst
krátká a dost přiléhavá.
Zbarvení
trikolorní, tmavě pálené, přecházející k odstínu zaječímu nebo jezevčímu, s pláštěm nebo s velkými plotnami.
Hlava je obvykle plavá, někdy s příměsí černé.
Kůže
dost silná.


Ostatní
Váha
průměrně 28-30 kg.
Kohoutková výška
:psi i feny 53-58 cm s tolerancí 1 cm
Vady
všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Hlava


  • mozkovna úzká, střechovitě klenutá

  • čenich příliš špičatý

  • horní pysk nedostatečně spuštěný a přiléhající

  • uši nasazené pod linií očí, krátké, ne dost ploché

  • oči světlejší, zřejmá šilhavost

  • krk příliš dlouhý nebo štíhlý


Tělo


  • hřbetní partie příliš dlouhá, hřbetní linie měkká, prosedlá

  • ocas příliš dlouhý, křivý


Přední končetiny


  • strmě uložená lopatka

  • vybočené lokty

  • strmé záprstí

  • měkké tlapky

  • prsty otevřené, příliš dlouhé


Zadní končetiny


  • plochá stehna

  • hlezna strmá, příliš uzavřená nebo příliš otevřená


Zbarvení
stříkané
Povaha
nedůvěřivý jedinec
Vyřazující vady


  • chybějící typ (jedinec nedostatečně typický

  • předkus, podkus

  • oči příliš světlé

  • slabé končetiny

  • zbarvení odchylné od předepsaného standardu

  • velmi husté stříkání

  • kohoutková výška vybočující z hranic, předepsaných standardem

  • jedinec bázlivý nebo agresivní

  • anatomické anomalie

  • viditelné invalidní změny


Poznámka:všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.




Zdroj: www.cmku.cz