Finský honič, plemena psů od A do Z

F.C.I. – Standard	č. 51 / 14.11.2000 / F
ZEMĚ PŮVODU	Finsko
KATEGORIE	Psí plemena
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	17.07.1997
VYUŽITÍ	Honič
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	6. Skupina – Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	1. Honiči
Pracovní zkouška	Ano

Finský honič je plemeno psa používané k lovu zajíce a lišky, které sleduje po stopě. Loví s nadšením i v nejobtížnějších podmínkách a pracuje samostatně; je to všestranný stopař, který sleduje zvěř hlasitě; jeho hlas je zvučný. Na počátku XIX. století se ve Finsku vyskytovali vedle původních plemen také honiči evropského typu. Rozvoj finských honičů nastal po založení Finského Kennel Klubu v roce 1889. První plemenný standard byl vypracován v roce 1932. Chovatelské kluby z jednotlivých regionů Finska sehrály významnou roli při rozvoji této rasy. Křížení, která se uskutečnila na počátku XX. století, přispěla rovněž k vytvoření plemenného základu, z něhož vzešel současný finský honič.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Finský honič – popis plemene

Plemeno finský honič je tříbarevné, středně vysoké a jeho horní linie těla je horizontální, délka těla poněkud překračuje výšku psa v kohoutku. Je to silný pes, nikoli však hrubý. Prostor, který pokrývá v postoji, je stejně dlouhý nebo nepatrně delší, než je délka těla. Přední fronta je stejně široká, jako hrudní koš, a i postavení pánevních končetin je nejméně tak široké, jako hrudních. Pohlavní výraz musí být jasně vyjádřený.

Poměr mezi délkou těla a kohoutkovou výškou je 1,1:1. Výška hrudníku je stejná, jako polovina výšky v kohoutku. Délka nosní partie je stejná, jako délka lebeční partie i délka mozkovny je stejná jako její šířka a výška. Povahou je klidný, energický a přátelský, nikdy nesmí být agresivní. Mozkovna při pohledu zepředu je její šířka rovnoměrná a horní část je vyklenutá. Při pohledu z profilu se čelo jeví mírně konvexní a osy horní linie mozkovny a nosního hřbetu jsou paralelní. Dělící rýha mezi očima je sotva patrná. Nadočnicové oblouky a týlní hrbol jsou výrazné.

Tvar hlavy

Stop je zvýrazněný výraznými nadočnicovými oblouky, ale samotný stop je mírný, avšak dobře viditelný. Nosní houba je velká, černá a nozdry jsou široké a pohyblivé. Čenichová partie je stejně dlouhá jako mozkovna, středně hluboká, ke konci se mírně zužuje. Nosní hřbet je rovný. Horní pysk vykresluje spodní profilovou linii, která je téměř rovnoběžná s nosním hřbetem. Pysky jsou dobře vyvinuté a dobře pigmentované. Horní pysk je elegantně vykrojený a tyto pysky dobře přiléhají k čelistem a koutek je uzavřený. Čelisti jsou silné. Chrup je dobře vyvinutý, zuby dobře rozmístěné v čelistech. Chrup je kompletní a normální.

Nůžkový skus je kompletní a řezáky jsou korektně postavené v kontaktu. Líce jsou téměř suché. Oči středně velké, nejsou vyboulené a jsou oválného tvaru, tmavě hnědého zbarvení. Pohled míří přímo dopředu s pokojným výrazem. Okraje očních víček jsou černé. Uši jsou zavěšené a jejich vnitřní strana dobře přiléhá k hlavě. Jsou v takové pozici, že jejich zadní hrana směřuje ven (od hlavy) a špička skoro dopředu. Jsou ploché, a tak dlouhé, že při natažení směrem dopředu dosahují do poloviny čenichové partie. Krk je středně dlouhý, svalnatý, suchý; jeho vrchní linie je jenom mírně vyklenutá. Pokud pes stojí, je konec čenichu zhruba ve stejné výši, nebo jen o málo výše, než je horní linie trupu.

Stavba těla

Hřbet je střední délky, rovný a svalnatý, bedra jsou spíše kratší a mohutná. Záď je mohutná, dlouhá a silná, mírně skloněná. Při bočním pohledu pokračuje horní linie hřbetu elegantním ohybem zádi. Hrudník je dlouhý a hluboký, dosahuje až do úrovně loktů. Žebra jsou dostatečně vyklenutá; předhrudí je zřetelně viditelné. Spodní linie je mírně pozvolna stoupající. Ocas je nízko nasazený, mírně zatočený, dosahuje až k hleznům. U kořene je silný, směrem ke špičce se zeštíhluje. V klidu je v celé délce volně svěšený podle zadních nohou; v akci může být nesen výše, ne však nad horní linií těla. Je porostlý obdobnou srstí, jaká kryje celé tělo.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou korektně zaúhlené. Při pohledu zepředu jsou rovně a rovnoběžně postavené, předloktí je vertikálně postavené. Nejnižší bod hrudníku je ve výši loktů. Ramenní kost a předloktí jsou stejně dlouhé. Lopatky jsou spíše delší, šikmo uložené, mohutné; přilehají dobře k tělu, ale zachovávají si dobrou pohyblivost. Rámě je stejně dlouhé, jako lopatková kost, zřetelně šikmé a mohutné. Lokty jsou postaveny těsně u těla, směřují dozadu rovnoběžně s boční osou těla. Předlokotí je silné a šlachovité, se silnými kostmi oválného průřezu. Metakarpus je jen mírně šikmo postavený. Přední tlapky mají téměř oválný tvar, jsou pevné, s prsty korektně klenutými a sevřenými. Drápy jsou silné, jsou upřednostňovány černé.Polštářky jsou pružné, rovněž u nich se dává přednost černé barvě; meziprstní prostory jsou dobře osrstěny hustou srstí.

Pánevní končetiny

Pánevní končetiny jsou silné, korektně zaúhlené, při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžně postavené. Stehna jsou dlouhá a široká, s mohutným svalstvem. Kolena směřují přímo dopředu. Linie přední hrany pánevních končetin je jemně zaoblená. Podkolení není příliš dlouhé, šikmo postavené, šlachovité. Hlezna jsou silná, nízko u země. Metatarsus je víceméně krátký a mohutný, kolmo postavený. Zadní tlapky mají obdobný tvar jako přední, směřují přímo dopředu. Typickým chodem je lehký a prostorný klus s dlouhým krokem. V pohybu zůstává hřbetní linie vodorovná a pevná. Končetiny se pohybují v ose.

Osrstění plemene

Srst má krátkou podsadu, je uzavřená s jemnými textury. Krycí srst je středně dlouhá, přiléhavá, rovná, uzavřená a spíše tvrdá. Zbarvení bývá trikolorní. Černý plášť, pálení intenzivního odstínu se vyskytuje na hlavě, spodní straně těla, na lopatkách, stehnech a na končetinách. Bílé znaky se vyskytují obyčejně na hlavě, na krku, na hrudi, na spodních částech končetin a na ocase. Kůže je silná, všude po těle dobře přiléhající, nikde netvoří vrásky.

Výška plemene

Finský honič má výšku v kohoutku 55 – 61 cm u psů ( ideální výška psi 57 – 59 cm), feny dosahují 52 – 58 cm (ideální výška feny 54 – 56 cm).

Finský honič – chyby plemene

Všechny odchylky od výše řečeného musí být považovány za vady a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Příliš hrubá nebo příliš lehká tělesná stavba…
Neodpovídající pohlavní výraz.
Výrazně trojúhelníkovitý tvar hlavy.
Volná kůže na hlavě.
Čenichová partie špičatá nebo krátká.
Klešťový skus nebo mírný předkus.
Kvadratický nebo příliš dlouhý tělesný rámec.
Krátká nebo sražená záď.
Tlapky dlouhé, otevřené, ploché.
Srst krátká a vysloveně měkká.
Stříkání (melír).
Plášťové zbarvení těla není celistvé.
Výskyt šedé nebo vlčí srsti.
Výška: 1 cm nad nebo pod hranici, stanovenou standardem.
Pes s ne zcela jistým chováním, pes příliš brutální vůči ostatním psům.

Vylučující vady

Bázlivý nebo agresivní pes.
Totální depigmentace nosní houby.
Výrazný předkus nebo podkus.
Uzlovatý ocas.
Výška: kohoutková výška přesahující o více jak 1 cm hranice, stanovené standardem, nebo je o více jak 1 cm nedosahující.

Všichni psi s evidentními anomáliemi fyzického stavu nebo s poruchami chování musí být diskvalifikováni.

Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Zdroj: www.cmku.cz