Psí plemena

HAMILTONŮV HONIČ

ZEMĚ PŮVODU Švédsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 17.07.1997
VYUŽITÍ Honič pracující hlasitě, používaný k lovu zajíce a lišky. Nejedná se o smečkového honiče a nikdy se nepoužívá k lovu jelena.
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina - Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči
Pracovní zkouška Ano

HAMILTONŮV HONIČ na YouTube

Všeobecně
KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE
Ve Švédsku byli honiči známi již od 16.století. Do r. 1789 byl lov s honiči rezervován pouze pro královskou družinu a šlechtu. Až od počátku 18.století bylo zrušeno toto omezení, které zakazovalo rolníkům lov. Psi, kteří dosud patřili pouze šlechtě, se stali všeobecně známými a rozšířili se mezi obecný lid. Původ Hamiltonova honiče je vysvětlován jako následek křížení honičů z jihu Německa a Švýcarska a také foxhoundů a harrierů. Na první výstavě psů, která se ve Švédsku konala v roce 1886, bylo vystavováno 189 honičů. Mezi nimi byl pes jménem Pang a fena jménem Stella, oba v majetku hraběte Adolfa Patricka Hamiltona. Tento pár je považován jako základní v chovu tohoto plemene, nazývaného Hamiltonův honič, anebo, jak je též někdy označován, švédský honič. Plemeno bylo oficielně nazváno Hamiltonův honič v roce 1921 na počest chovatele, který položil základ jeho chovu, a byl rovněž zakladatelem Švédského kynologického svazu, pana hraběte A.P.Hamiltona.
CELKOVÝ VZHLED
Je to pes vyvážených proporcí, působící dojmem velké síly a zdatnosti. Nikdy nesmí být hrubý a těžký. Je tříbarevný. Pohlavní dimorfismus musí být jasně vyjádřen.
DŮLEŽITÉ PROPORCE
Má obdélníkový tělesný rámec.
POUŽITÍ/POVAHA
je přátelský, má varovnanou povahu.


HLAVA
HLAVA
Je spíše delší.
Mozkovna
je mírně klenutá, středně široká.
Stop
je dobře patrný, ne však příliš hluboký.
Nosní houba
Vždy černá, velká, nozdry jsou široce otevřené.
Čenichová partie
Dlouhá, mohutná a prakticky obdélníková. Nosní hřbet je rovný, rovnoběžný s horní osou lebky. Vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu je stejná, jako vzdálenost od stopu na konec nosu.
Pysky
Horní pysky jsou dosti slabé, napnuté, správně zaoblené na konci, nejsou spuštěné pod linii čelistí. Psi musí mít výraznější pysky než feny.
Čelisti/Zuby
Nůžkový skus. Zuby jsou silné a správně vyvinuté.
Líce
Suché.
Oči
Tmavě hnědé, s klidným pohledem.
Uši
Jsou dost vysoko zavěšené ; natažené dopředu nepřesahují polovinu délky mordy. Když je pes pozorný, nadzvedají se jen málo. Josu hladké, přiléhají k lícím, jejich vnitřní hrana se nevytáčí ven.
KRK
Je dlouhý, silný, dobře zasazený mezi lopatky. Kůže na krku je pružná, dobře přiléhá, netvoří řasy. Psi (samci) musí mít horní linii krku zřetelně klenutou.


TRUP
Kohoutek
výrazný.
Hřbet
V horizontální linii, mohutný.
Bedra
Svalnatá, mírně klenutá.
Záď
Jen mírně skloněná, dlouhá a široká.
Hrudník
Hluboký, dlouhý, prostorný a dosahující až na úroveň lokte. Žebra mírně klenutá.
Spodní linie a břicho
Břicho je jen mírně vtažené.
OCAS
Je nasazený v linii hřbetu. Je rovný nebo jen mírně šavlovitě prohnuutý. U kořene je dost silný, ke špičce se zeštíhluje. Dosahuje až k hlezennímu kloubu. Když je pes v akci, je dávána přednost tomu, aby nebyl nesen nad úrovná hřbetu.


Končetiny
HRUDNÍ KONČETINY
Mají silné kosti v souladu s celkovou tělesnou stavbou. Při pohledu zepředu jsou postavené rovnoběžně.
Lopatka
Dlouhá, svalnatá, správně uložená se sklonem dozadu, dobře přiléhající k tělu.
Ramenní kost
Dlouhá, s lopatkou svírá pravý úhel.
Loket
Postavený správně u těla, není vidět za spodní stranou hrudníku.
Metakarpus
Je elastický, jen mírně šikmo postavený ve vztahu k předloktí.
Přední tlapky
Jsou oválné, uzavřené, s dobře klenutými a sevřenými prsty.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Pánevní končetiny jsou robustní, při pohledu zezadu postavené rovnoběžně.
Stehna
Svalnatá, při bočním pohledu jsou široká.
Podkolení
Správně zaúhlené.
Hlezenní kloub
Je správně zaúhlený.
Metatarsus
Krátký, zřetelný a rovný.
Zadní tlapky
Stejné jako přední. Paspárky jsou nežádoucí.
CHODY
Končetiny se pohybují v ose, pohyb je nergický a prostorný.


OSRSTĚNÍ
SRST
Tvrdá, nepříliš dlouhá, přiléhá dobře k tělu. Na hlavě, na uších a na přední straně nohou je srst hladká a velmi krátká. Na spodní straně ocasu a zadní straně stehen je srst poněkud delší, netvoří však praporce.
ZBARVENÍ
Tříbarevné. Černá začíná na šíji, pokračuje na hřbetě a bocích a dosahuje na vrchní stranu ocasu. Hlava, uši a končetiny stejně jako spodní a horní strana krku, boční strany trupu a ocasu jsou plavě zbarvené. Odstín plavé může být od zlatavého tónu až po tmavě hnědočervenou. Bílá lysinka je na horní straně čenichové partie. Bílá barva se rovněž nalézá na krku, na hrudi, na konci ocasu a na dolní části nohou včetně tlapek.


Ostatní
Kohoutková výška
Psi 53-61 cm ; ideální výška 57 cm
Feny 49-57 cm ; ideální výška 53 cm
CHYBY
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.


  • Málo zřetelný pohlavní dimorfismus.

  • Široká mozkovna ; výrazný týlní hrbol.

  • Krátká nebo špičatá čenichová partie ; konkávní nosní hřbet.

  • Líce příliš vyplněné.

  • Světlé oči.

  • Měkký hřbet.

  • Krátká, spáditá záď.

  • Ocas nesený nad horní linií hřbetu.

  • Strmá lopatka.

  • Málo prostorný pohyb pánevních končetin.

  • Promísení hnědé a černé barvy.

  • Černá barva příliš rozšířená, pokrývající příliš hluboko boky, lopatky a stehna.

  • Bílé znaky vyskytující se na jiných místech, než stanoví standard.

  • Dvobarevné zbarvení. (žlutá a bílá, černá a bílá, černá s pálením) nebo převaha jedné z povolených barev.


VYLUČUJÍCÍ VADY


  • Pes příliš rezervovaný, bázlivý.

  • Výrazný předkus nebo podkus.

  • Kohoutková výška mimo hranice, stanovené standardem.


Všichni psi s evidentními anomáliemi fyzického stavu nebo s poruchami chování musí být diskvalifikováni.
Poznámka: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.


Zdroj: www.cmku.cz