Psí plemena

Istrijský krátkosrstý honič

F.C.I. - Standard č. 151 / 10.04.2002/ F
ZEMĚ PŮVODU Chorvatsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 25.10.2000
VYUŽITÍ Vynikající honič; je výborný především na lov zajíce a lišky. Může být rovněž používán pro dosledy poraněné zvěře. Jeho tělesná stavba mu umožňuje bez problémů pracovat v rozlehlých istrijských loveckých terénech.
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina - Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči
Pracovní zkouška Ano

Všeobecně
Krátký výtah z historie
Toto starobylé plemeno je původní (autochtonní) rasou, jejíž kořeny se ztrácejí v temnotách dějin. Staré fresky (1474, kaple Sv. Marie v Beramu u Pazinu), obrazy (např. Le Titien, počátek 18.století) a kroniky (1719, biskup Bakić z Djakova) to dosvědčují.
Díky jeho vynikajícím loveckým schopnostem byl krátkosrstý istrijský honič vyvážen do sousedních zemí. První zápisy v plemenné knize se datují rokem 1924.
Plemeno bylo uznáno FCI v roce 1949, ale první standard byl zveřejněn až v roce 1973. V současnost istrijského krátkosrstého honiče potkáme často na Istrii a v sousedních oblastech, neboť zůstal velmi oblíbeným pomocníkem místních lovců.


HLAVA
Celkový vzhled
má velmi ušlechtilý zjev, který podtrhuje jeho sněhově bílé zbarvení s oranžovými plotnami. Srst je hladká a jemná. Hlava dlouhá, úzká a suchá. Tělo pružné. Ocas je štíhlý, mírně prohnutý ve formě šavle. Tento honič hlásí vytrvale, má pronikavý hlas v hluboké tónině.
Důležité proporce
délka těla může převyšovat výšku v kohoutku maximálně o 10%.
Použití/Povaha
je to pes milý, učenlivý, klidný a velmi závislý na svém pánovi. Je to vášnivý lovec.


TRUP
Hlava
délka hlavy kolísá mezi 20 – 24 cm. Na čele nejsou vrásky.
Mozkovna
při pohledu z profilu je týlní hrbol dobře patrný a čelo je mírně klenuté s pozvolným přechodem k nosnímu hřbetu, který je rovný. Při pohledu seshora je mozkovna protáhlá a spíše úzká, se zřetelnou dělící rýhou.
Stop
je nevýrazný.
Nos
černý nebo aspoň hnědý. Nozdry jsou otevřené.
Čenichová partie
dlouhá, široká v místě spojení s mozkovou částí, směrem k nosu pozvolna zeštíhluje. Nosní hřbet je rovný.
Zuby
silné, s kompletním nůžkovým skusem.
Oči
jsou oválné, ani zapadlé, ani vykulené. Duhovka je co nejtmavší. Orámování očních víček je černé nebo hnědé. Pohled je jasný, výrazný.
Uši
jsou jemné, zavěšené nad horní linií očí, se širokým úponem, zužují se směrem ke špičce. Za dlouhé se považují ty, které při natažení směrem dopředu dosahují až ke špičákům;Velmi dlouhé jsou ty, které přesahují až před špičáky. Musí být nejméně středně dlouhé a dosahovat k nadočnicovým obloukům.
Krk
Jeho horní linie je mírně klenutá v místě spojení s hlavou. Spojení s mozkovnou je zřetelné za týlním hrbolem. Krk je šikmý ve vztahu k tělu. Plece jsou široké.
Délka
od týlního hrbolu ke kohoutku má délku 15-20 cm.
Kůže
je pevně přiléhající, bez laloku či vrásek.


Končetiny
Tělo
horní linie mírně klesá od kohoutku k zádi.
Hřbet
rovný, široký a svalnatý.
Bedra
široká a krátká.
Záď
dlouhá a široká, vodorovná nebo mírně skloněná, delší u fen, než u psů. Záď je asi o jeden prst níže, než je úroveň kohoutku. Kyčle jsou téměř nezřetelné.
Hrudník
je hluboký, dosahuje nejméně po úroveň lokte. Obvykle délka jeho obvodu je větší o 12 cm, než je kohoutková výška. Žebra jsou klenutá. Hruď je široká, ale předhrudí je nevýrazné.
Břicho a slabiny
spodní linie se pozvolna zvedá od konce hrudní kosti až do oblasti třísel, břicho je mírně vtažené.
Ocas
silný u kořene, zeštíhluje ke špičce. Čím je ocas štíhlejší, tím má pes ušlechtilejší vzhled. Je nasazený vysoko, je středně dlouhý, nepřesahuje ani o málo pod hlezenní kloub. Je nesen mírně prohnutý směrem nahoru.


OSRSTĚNÍ
Lopatka
je dlouhá, šikmo uložená, svalnatá a dobře přiléhá k hrudnímu koši.
Loket
přiléhá k tělu.
Předloktí
perfektně vertikální.
Karpus
jen obtížně odlišitelný od předloktí.
Metakarpus
rovný, krátký. Může být mírně šikmý, ale úhel, který svírá s vertikálou, nesmí nikdy přesahovat 10°.
Přední tlapky
spíše kočičí, než zaječí, jsou štíhlé, se sevřenými prsty; polštářky jsou silné (baculaté) a pevné.; drápy silné.
Pánevní končetiny
při pohledu zezadu se stehno, koleno, hlezenní kloub a metatarsus nacházejí v jedné ose.
Stehno
je krátké, široké a svalnaté.
Koleno
meniskus široký, vysoko postavené.
Podkolení
dlouhé, šikmé a svalnaté.
Hlezno
silné.
Metatarsus
krátký, kolmý nebo velmi mírně skloněný, svírá s vertikálou úhel 10° až 20°.
Zadní tlapky
Mají stejné kvality, jako ty přední; obvykle jsou poněkud delší.
Pohyb
velmi pružný, rovnoměrný a prostorný.
Kůže
pružná, přiléhavá po celém těle, netvoří vrásky. Zbarvená je narůžověle.


Ostatní
Srst
hladká, jemná, hustá a lesklá. Někdy je delší na zadní straně stehen a spodní straně ocasu, ale je to nežádoucí.
Zbarvení
Základní barva je sněhobílá. Uši jsou zásadně oranžové, tato barva přesahuje na obě strany mozkovny až k očím, což tvoří charakteristickou masku a dává hlavě typický výraz. Oranžové skvrně, větší či menší, na čele mezi oběma plochami masky, se říká hvězda. Uši mohou být také stříkané oranžovou, promísenou bílou, což je pokládáno za důkaz čistokrevnosti.
Oranžové plotny různé velikosti a stříkání se mohou vyskytovat na různých částech těla, ale nejčastěji u kořene ocasu. Tyto znaky nesmí být příliš hojné a rozsáhlé a převažovat nad sněhově bílým základem. Barva znaků musí být jasná, nikoli nevýrazná, ani příliš tmavá, ani játrová, což by svědčilo o nakřížení jiné rasy. Třetí barva, ani ve formě několika chlupů, není přípustná. Může se vyskytnout čistě sněhobílé zbarvení bez jakýchkoli skvrn.
Výška v kohoutku
je v rozmezí 44-56 cm.
Ideální výška pro psy: 50 cm
Ideální výška pro feny: 48 cm
Hmotnost
Okolo 18 kg u dospělého psa.
Chyby
všechny odchylky od uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Lehké vady


  • částečná depigmentace nosní houby nebo víčka, příliš světlý pigment nosní houby

  • hřbet klenutý nebo mírně pronesený

  • příliš spáditá záď

  • břicho vtažené (chrtovité), nebo příliš volné


vylučující vady


  • disproporce mezi délkou těla a výškou v kohoutku

  • příliš krátká hlava

  • rozsáhlá nebo totální depigmentace nosní houby a očních víček

  • čenichová partie příliš krátká, příliš špičatá nebo křivá

  • předkus nebo podkus

  • nepřípustný skus

  • různě zbarvené (skvrnité) oči

  • příliš vysoko nasazené uši

  • ocas zatočený, zakřivený do strany, nebo vývrtkovitý; krácený ocas

  • příliš volné lokty

  • křivé přední nohy

  • příliš šikmý metakarpus

  • příliš dlouhá srst

  • každé jiné zbarvení, než bílooranžové

  • kohoutková výška, vybočující z hranic, stanovených standardem


Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.


Zdroj: www.cmku.cz