Španělský honič

Španělský honič – popis plemene

Španělský honič je středně velký pes obdélníkového rámce, s krásnou hlavou a dlouhýma ušima. Velmi pěkně působí jeho silně vyvinutý hrudní koš a dlouhý trup, jehož délka značně převyšuje kohoutkovou výšku. Kostra je pevná a končetiny silné, srst jemná, hladká a přiléhavá. Pohled je mírný, smutný a noblesní. Tělesný rámec je obdélníkový, délka těla převyšuje výrazně, o 10 – 15 cm, kohoutkovou výšku. Poměr délky mozkovny a čenichové partie je 1:1, což značí, že jsou stejně dlouhé. Povahou je oddaný a mírný je tento krásný pes, který při lovu velké zvěře dokáže pracovat s takovou bravurou, jako málokterý jiný.

Hlava je harmonická, úměrná k velikosti a délce těla. Horní linie mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé. Celek mozkovna-čenichová část musí být při pohledu seshora protáhlý a stejný. Čenichová partie nesmí být špičatá. Mozkovna je středně široká, u psů (samců) o něco širší. Profil je konvexní (rozbíhavé linie). Šířka mozkovny je stejná, jako její délka. Při bočním pohledu musí být klenutá. Týlní hrbol je dobře patrný. Stop je jen mírný, málo patrný. Nosní houba je velká, vlhká, s dobře vyvinutými a plně otevřenými nozdrami. Její barva se liší od světlehnědé až po jasně černou, vždy v souladu s odstínem sliznic. Čenichová partie – nosní hřbet je rovný, je přípustné mírné klenutí v koncové části. Při pohledu seshora se jeví mírně hranatá, její šířka se snižuje směrem k nosní houbě.

Horní pysky musí těsně překrývat spodní, je mírně volný a spuštěný. Spodní tvoří zřetelný koutek. Sliznice musí mít stejný odstín, jako nosní houba. Patro je ve stejném odstínu, jako ostatní sliznice, vruby patrné. Čelisti mají nůžkový skus. Zuby jsou bílé a zdravé, špičáky dobře vyvinuté, všechny premoláry jsou vyvinuté. Oči jsou mandlového tvaru, středně velké, tmavě oříškové, mají smutný pohled, ušlechtilý a inteligentní. Oční víčka jsou pigmentována ve stejném odstínu, jako nosní houba a ostatní sliznice, dobře přiléhají k oční kouli. Je přípustné jejich mírné uvolněné, když pes odpočívá.

Uši jsou velké, dlouhé, visící. Mají pružnou texturu, trojúhelníkovitý tvar, konce zaoblené. Jsou zavěšeny pod linií očí, stáčejí se vývrtkovitě. Aniž bychom je vytahovali, musí výrazně přesahovat délku nosu. Žilní síťovina je na kůži dobře zřetelná. Krk má kónický tvar, je silný a mohutný, svalnatý a pružný. Kůže je silná a značně volná. Tvoří dobře patrný volný lalok, který by neměl být přehnaně velký.

Tvar trupu

Španělský honič má tělo jednoznačně obdélníkového tvaru, velmi silné a robustní, s mohutným hrudním košem, jehož obvod musí přesahovat o jednu třetinu kohoutkovou výšku: kohoutková výška 3, hrudní koš 4. Horní linie je téměř rovná, s velmi mírnou konkavitou hřbetu a konvexitou beder, což je pro plemeno typické. Nejedná se však o pronesenou hřbetní linii. Kohoutek je vyvýšený, zřetelný. Hřbet je mohutný, široký, dlouhý. Bedra jsou velmi široká a mohutná, mírně vyvýšená (nad linii hřbetu). Záď je mohutná, široká, téměř horizontální. Záď je ve stejné výšce, jako kohoutek, nebo je o něco nižší. Když vezmeme v úvahu tendenci plemene k jisté přestavěnosti, připouští se, aby byla i o něco vyšší, než je kohoutek.

Hrudník je velmi mohutný, široký a hluboký, dosahuje minimálně k lokti. Předhrudí je výrazné. Žebra jsou výrazně klenutá, poskytují hodně prostoru uvnitř hrudního koše. Břicho je jen mírně vtažené. Slabiny jsou plné. Ocas je silnější u kořene, středně vysoko nasazený. Je silný a porostlý krátkou srstí, která tvoří na spodní straně krátký kartáček. V klidu je nesený mírně stočený, délkou dosahuje až pod hlezenní kloub. V práci a v akci je nesen výše, ve tvaru šavle, ne však přehnaně vysoko. Pohybuje se soustavně ze strany na stranu. Nikdy nesmí být rovný a trčet nad hřbet anebo stočený na hřbetě.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou perfektně kolmé, rovné, paralelně postavené. Působí dojmem, že jsou krátké, Svalstvo a klouby jsou zřetelně viditelné. Délka předloktí je stejná, jako délka lopatky. Kosti jsou silné, metakarpus mohutný, lokty dobře přiléhají k hrudnímu koši. Lopatky jsou šikmo uložené, oblé, osvalené, stejně dlouhé jako ramenní kosti. Scapulo-humerální úhel se blíží 100°. Ramenní kosti jsou silné. Lokty dobře přiléhají k hrudníku. Úhel numero-radiální se blíží 120°. Předloktí jsou rovná, krátká, kolmo postavená. Se silnými kostmi. Metakarpus kosti jsou silné, je mohutný.

Přední tlapky – kočičí tlapky, prsty jsou sevřené, články silné a klenuté. Drápy tvrdé a silné, polštářky plné a odolné. Kůže mezi prsty je slabá, porostlá jemnou srstí. Pánevní končetiny jsou mohutné, svalnaté, výborně zaúhlené. Jsou korektně kolmé, hlezna nevybočují z osy, metatarsus je dlouhý a tlapky solidní. Dodávají psu sílu, pohyblivost a nezbytnou schopnost odrazu při sledování stopy v terénu, který je velmi nerovný a s velkými výškovými rozdíly. Stehna jsou silná a svalnatá. Úhel coxo-femorální se blíží 100°. Bérce jsou středně dlouhé, svalnaté. Úhel femoro-tibiální se blíží 115°. Hlezna jsou dobře zaúhlená, se zřetelným kloubem. Hlezenní kloub je otevřený, okolo 120°.

Zadní tlapky – kočičí, mírně oválné. Jsou delší než přední tlapky. Mohou se vyskytovat paspárky. Obvykle jsou jednoduché, velmi zřídka zdvojené. Jejich odstranění je přípustné. Preferovaný pohyb je klus, který je dlouhý, pružný a ekonomický, bez sklonu k bočení či > k mimochodu. Je třeba věnovat zvláštní pozornost pohybu loktů a hlezen během předvádění. Při pohybu má toto plemeno vrozenou tendenci k nízkému nesení hlavy a slídění. Kůže je velmi pružná, silná a růžově zbarvená. Po celém těle je volná. Pokud pes nese hlavu nízko, tvoří volná kůže na čele vrásky.