Velký hrubosrstý vendéeský baset

Velký hrubosrstý vendéeský baset – popis plemene

Velký hrubosrstý vendéeský baset  má rámec velmi mírně obdélníkový, nohy jsou rovné, jeho tělesná stavba je stavbou baseta a nesmí připomínat malého briqueta. Je harmonicky stavěný a elegantní. Je rychlý, má výborný hlas, je vášnivý lovec; odvážný, miluje hustý podrost a křoviny. Povahou je poněkud svéhlavý, ale i přesto poslušný, je na jeho cvičiteli, aby jej ovládal.

Mozkovna není hrubá, je klenutá, protáhlého tvaru, nepříliš široká, dobře modelovaná pod očima. Týlní hrbol je výrazný, stop je dobře patrný. Nos má vystupující z linie pysků, velký, nozdry otevřené; je černý, s výjimkou bílooranžových jedinců, kde je hnědý nos tolerován. Čenichová partie je na konci hranatá, nosní hřbet je delší než mozkovna, je velmi mírně klenutý. Pysky jsou dosti spuštěné, překrývají spodní čelist a dávají konci čenichu hranatý vzhled; Jsou porostlé pěkným vousem.

Čelisti jsou velmi silné, mají nůžkový skus. Oči mají oválný tvar, jsou velké, tmavé, bílá není vidět, mají přátelský a inteligentní pohled. Spojivky nesmí být vidět. Uši jsou pružné, úzké, a jemné, pokryté dlouhou srstí, a zakončené ve tvaru protáhlého oválu. Jsou zavěšené pod linií očí. Natažené musí přesahovat konec nosu. Krk je dlouhý a silný, silnější u výstupu z lopatek, bez laloku.

Tvar trupu

Tělo a jeho tělesný rámec je typický pro baseta, ale není přehnaně dlouhý. Hřbet je dlouhý a silný, rovný, nikdy prosedlý, začíná se klenout v místě spojení s bedry. Kohoutek je jen málo zřetelný. Bedra jsou silná, svalnatá, mírně vyklenutá. Hrudník je dost široký, dosahuje až do úrovně lokte. Žebra jsou pěkně klenutá, nikdy plochá nebo cylindrická. Hrudní koš je nepatrně užší v úrovni loktů, aby umožnil jejich snadný pohyb. Slabiny jsou spíše plné, břicho není nikdy vtažené. Prut je silný u kořene, zeslabující se ke špičce, je nesený šavlovitě nebo mírně zatočený, ale nikdy ne stočený na hřbetě. Je spíš delší.

Postavení končetin

Celkově mají silnou kostru, jsou ale suché. Je pochopitelné, že jejich kvalita není ve hmotě, ale v odolnosti. Hrudní končetiny musí být rovné, se silným předloktím a s kotníkovým kloubem jen velmi málo zřetelným, ale velmi silným. Lopatky jsou dlouhé, suché a šikmé. Lokty nejsou ani vbočené, ani vybočené. Předloktí je silné, kotníkové klouby se nikdy nesmí dotýkat. Pánevní končetiny – zadní nohy jsou silné, postavené v ose těla. Kyčle jsou zřetelné, stehna jsou svalnatá, ne však příliš oblá. Jejich kostra a klouby jsou silné.

Hlezna jsou široká, správně zaúhlená, nikdy strmá. Při pohledu zezadu nesmí být ani vybočená, ani vbočená. Tlapky jsou silné a sevřené, polštářky odolné a suché, drápy silné; dobrá pigmentace polštářků a drápů je žádoucí. Pes musí působit v pohybu dojmem vytrvalosti a lehkosti; pohyb musí být pravidelný a harmonický. Kůže je dosti silná, často mramorovaná u trikolorních jedinců, netvoří lalok;