Vydrař

Povahou je Vydrař milý a má vyrovnanou povahu. Vzdálenost od špičky nosu ke stopu je o málo menší než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu. Hlava je impozantní, čistě modelovaná, spíš hluboká než široká. Čelo není nikdy svraštělé ani vypouklé, výraz je přátelský a otevřený. Celá hlava kromě nosní houby je dobře porostlá hrubou srstí, která tvoří na konci čenichové partie pěkný vous a malou bradku. Mozkovna je pěkně klenutá, ani hrubá, ani přehnaně velká, stoupá pozvolna od stopu k týlnímu hrbolu, který není příliš výrazný. Jařmové oblouky jsou výrazné.

Stop je výrazný, ne přehnaně hluboký. Nos je široký, s dobře otevřenými nozdrami. Čenichová partie je silná a hluboká. Pysky jsou spuštěné, ale ne přehnaně vyvinuté. Čelisti jsou silné a mohutné, zuby jsou dobře uložené a mají perfektní pravidelný nůžkový skus, což značí, že horní řezáky překrývají ty spodní v těsném kontaktu a jsou dobře a pravidelně postavené. Oči mají inteligentní výraz, nejsou příliš hluboko uložené v očních důlcích. Spojivky jsou jen nepatrně viditelné. Barva oka a zbarvení okrajů očních víček je závislé na zbarvení srsti (jedinec modrý s pálením, modrý s plavými znaky může mít oči oříškově hnědé). Žluté oko je nežádoucí.

Uši jsou charakteristické pro toto psí plemeno. Ucho je dlouhé, zavěšené ve výši očního koutku. Dosahuje bez problémů k nosní houbě, pokud jej natáhneme kupředu. Stáčí ve tvaru vývrtky, jeho přední hrana se stáčí dovnitř, což je charakteristický závěs, na to je třeba brát zřetel. Ucho je bohatě osrstěné a srst na něm tvoří třásně. Krk je dlouhý, mohutný, harmonicky vsazený do plecí, šikmo nesený, pěkně modelovaný. Mírný lalok je přípustný.

Tvar trupu

Tělo je mohutné, horní linie je vodorovná. Hřbet je široký a bedra jsou krátká a silná. Hrudník je hluboký, s hlubokým hrudním košem, oválného průřezu, žebra jsou dobře klenutá. Není ani příliš široký, ani plochý. Žebra mají sklon šikmo k zádi, čímž vzniká dostatek prostoru pro srdce a plíce. Ocas je vysoko nasazený a vysoko nesený, pokud je pes vzrušený nebo v akci, nikdy není stočený na hřbetě. Pokud je pes v klidu, může být nesený svěšený. U kořene je silný, směrem ke konci se zeštíhluje. Poslední obratle dosahují až k hlezennímu kloubu. Ocas je nesený rovně nebo mírně prohnutý. Srst na spodní straně ocasu je obvykle delší a hustší než na jeho horní straně.

Postavení končetin

Hrudní končetiny mají silné kosti, jsou rovné od lokte až po zem. Lopatky jsou šikmo uložené, záprstí je silné a mírně šikmé. Pánevní končetiny jsou velmi silné a silně osvalené ať se na ně díváme z jakéhokoli úhlu. Při pohledu zezadu nejsou ani příliš široce, ani příliš úzce postavené. Zaúhlení pánevních končetin je střední. V přirozeném postoji jsou v jedné vertikále zadní strana pánevních končetin a hlezna. Mezi prsty musí být zřetelná plovací blána.

V kroku je pohyb velmi pružný, nohy se pohybují nízko u země. Pes přechází bezprostředně do aktivního klusu, volného a pravidelného, s dlouhým krokem. Cval je hladký s mimořádně prostornou akcí.