Psí plemena

Vydrař

F.C.I. - Standard č. 294 / 21.04.1997 / F
ZEMĚ PŮVODU Velká Británie
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 02.12.1987
VYUŽITÍ Velký a silný honič, vyšlechtěný původně pro celodenní lov ve vodě, ale je rovněž schopný honit i na pevné zemi.
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina - Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči
Pracovní zkouška Ne

Vydrař na YouTube


Všeobecně
Celkový vzhled
je to velký pes s rovnýma nohama, bez vad, s hrubou srstí, hlava vyjadřuje vznešenost, tělo je solidně stavěné, chody pružné a krok prostorný. Dvojí hrubá srst a velké tlapy jsou jeho charakteristickými znaky. Pohyb je snadný.
Charakter/Povaha
je milý a má vyrovnanou povahu.
Důležité proporce
vzdálenost od špičky nosu ke stopu je o málo menší, než vzdálenost od stopu k týlnímu hrbolu.


HLAVA
Hlava
je impozantní, čistě modelovaná, spíš hluboká, než široká. Čelo není nikdy svraštělé ani vypouklé, výraz je přátelský a otevřený. Celá hlava kromě nosní houby je dobře porostlá hrubou srstí, která tvoří na konci čenichové partie pěkný vous a malou bradku.
Mozkovna
je pěkně klenutá, ani hrubá, ani přehnaně velká, stoupá pozvolna od stopu k týlnímu hrbolu, který není příliš výrazný. Jařmové oblouky jsou výrazné.
Stop
je výrazný, ne přehnaně hluboký.
Nos
je široký, s dobře otevřenými nozdrami.
Čenichová partie
silná a hluboká.
Pysky
jsou spuštěné, ale ne přehnaně vyvinuté.
Čelisti/Zuby
čelisti jsou silné a mohutné, zuby jsou dobře uložené a mají perfektní pravidelný nůžkový skus, což značí, že horní řezáky překrývají ty spodní v těsném kontaktu a jsou dobře a pravidelně postavené.
Oči
mají inteligentní výraz, nejsou příliš hluboko uložené v očních důlcích. Spojivky jsou jen nepatrně viditelné. Barva oka a zbarvení okrajů očních víček je závislé na zbarvení srsti (jedinec modrý s pálením, modrý s plavými znaky může mít oči oříškově hnědé). Žluté oko je nežádoucí.
Uši
jsou charakteristické pro plemeno. Ucho je dlouhé, zavěšené ve výši očního koutku. Dosahuje bez problémů k nosní houbě, pokud jej natáhneme kupředu. Stáčí ve tvaru vývrtky, jeho přední hrana se stáčí dovnitř, což je charakteristický závěs, na to je třeba brát zřetel. Ucho je bohatě osrstěné a srst na něm tvoří třásně.
Krk
je dlouhý, mohutný, harmonicky vsazený do plecí, šikmo nesený, pěkně modelovaný. Mírný lalok je přípustný.


TRUP
Tělo
mohutné.
Horní linie
je vodorovná.
Hřbet
je široký.
Bedra
jsou krátká a silná.
Hrudník
je hluboký, s hlubokým hrudním košem, oválného průřezu, žebra jsou dobře klenutá. Není ani příliš široký, ani plochý. Žebra mají sklon šikmo k zádi, čímž vzniká dostatek prostoru pro srdce a plíce.
Ocas
je vysoko nasazený a vysoko nesený pokud je pes vzrušený nebo v akci, nikdy není stočený na hřbetě. Pokud je pes v klidu, může být nesený svěšený. U kořene je silný, směrem ke konci se zeštíhluje. Poslední obratle dosahují až k hlezennímu kloubu. Ocas je nesený rovně nebo mírně prohnutý. Srst na spodní straně ocasu je obvykle delší a hustší, než na jeho horní straně.


Končetiny
Hrudní končetiny
mají silné kosti, jsou rovné od lokte až po zem.
Lopatky
jsou šikmo uložené.
Záprstí
je silné a mírně šikmé.
Pánevní končetiny
velmi silné a silně osvalené ať se na ně díváme z jakéhokoli úhlu. Při pohledu zezadu nejsou ani příliš široce, ani příliš úzce postavené. Zaúhlení pánevních končetin je střední. V přirozeném postoji jsou v jedné vertikále zadní strana pánevních končetin a hlezna. Mezi prsty musí být zřetelná plovací blána.
Pohyb
v kroku je pohyb velmi pružný, nohy se pohybují nízko u země. Pes přechází bezprostředně do aktivního klusu, volného a pravidelného, s dlouhým krokem. Cval je hladký s mimořádně prostornou akcí.


OSRSTĚNÍ
Srst
je dlouhá (4-8 cm), hustá a rousná, tvrdá a odolná proti povětrnostním vlivům, ale není drátovitá. Má rozcuchaný vzhled.Srst na hlavě a vnitřní straně nohou je normálně mnohem jemnější. Podsada je dobře patrná. Textura krycí srsti i podsady je poněkud mastná. Srst se nesmí upravovat pro prezentaci na výstavě. Pes musí být předváděn v přirozeném stavu.
Zbarvení
všechny barvy, jaké známe u honičů, jsou přípustné. Jednobarevná, šedavá, ocelová, červená, pšeničná, modrá. U těchto zbarvení se mohou vyskytovat malé bílé znaky na hlavě, na hrudi, na tlapkách a na konci ocasu. Psi bílí mohou mít nevelké citronové, modré nebo jezevčí (barva jezevce) znaky. Další přípustná zbarvení jsou černá s pálením, modrá s pálením, černá a krémová nebo hnědá (játrová), plavá a hnědá, plavá a bílá.
Nepřípustná zbarvení:
hnědá a bílá, bílý trup s jasně oddělenými černými a rezavými plotnami. Pigmentace musí být v souladu s barvou srsti, i když nemusí být stejná, jako zbarvení srsti. Například plavý jedinec může mít nosní houbu a okraje očních víček hnědé. Připouští se malé depigmentované skvrny na nosní houbě.


Ostatní
Kohoutková výška
okolo 69 cm pro psy
okolo 61 cm pro feny
Chyby
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti a jejich vlivu na zdraví a spokojenost psa.
Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.


Zdroj: www.cmku.cz