Italský ohař krátkosrstý

Italský ohař krátkosrstý – popis plemene

Italský ohař krátkosrstý je pes robustní, ale harmonicky stavěný, působící mohutným dojmem. Přednost je dávána jedincům se suchými končetinami, s výrazně modelovaným svalstvem a s výraznými liniemi, s hlavou výrazně modelovanou a s dobře patnými jařmovými oblouky, jedincům, na nichž jsou plnou měrou patrné specifické znaky této rasy. Délka trupu je stejná nebo o málo větší než kohoutková výška. Délka hlavy je stejná jako 4/10 kohoutkové výšky, její šířka, měřená v linii nadočnicových oblouků, je poloviční než její délka. Mozková a nosní partie jsou stejně dlouhé.

Hlava je hranatá v oblasti jařmových oblouků, její délka odpovídá 4/10 kohoutkové výšky, střed její délky je pomyslná čára, spojující vnitřní oční koutky. Horní osy mozkovny a nosní partie jsou rozbíhavé, což jinak řečeno značí, že prodlouží-li se horní linie nosního hřbetu, musí vycházet ještě před týlním hrbolem, ideálně v polovině mozkovny. Mozkovna při pohledu z profilu má mozkovna tvar velmi otevřeného oblouku. Při pohledu svrchu má tvar podélně protáhlé elipsy. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, nepřesahuje polovinu délky hlavy. Vyklenutí fronty a nadočnicových oblouků jsou zřetelná. Podélná rýha je viditelná a končí v polovině mozkovny. Hřeben je krátký a málo výrazný. Týlní hrbol je patrný.

Nos je velký, s velkými a dobře otevřenými nozdrami, mírně přesahuje přední linii pysků, s nimiž tvoří úhel. Je zbarven masově růžově více či méně světle, nebo hnědě, což závisí na zbarvení srsti. Nosní partie je buď rovný nebo mírně klenutý. Je stejně dlouhý, jako poloviny délky hlavy a jeho výška se rovná 4/5 jeho délky. Boční osy nosní partie jsou jen mírně rozbíhavé, což značí že nos je dostatečně široký, stop je málo výrazný. Pysky – Vepředu horní pysk, který je dobře vyvinutý, jemný a dobře spadající, aniž by byl volný, překrývá spodní čelist, při bočním pohledu ji o něco přesahuje. Při pohledu zepředu tvoří s nosem obrácené „V“; Koutek musí být znatelný, aniž by ovšem byl větrný (volný).

Zubní oblouky jsou správně vyvinuté, zuby správně postavené v čelistech, řezáky mají nůžkový skus. Připouští se i klešťový skus. Líce jsou suché, oči jsou uloženy středně po stranách, mají přátelský a milý pohled, nejsou ani vystouplé, ani zapadlé. Jsou oválného tvaru. Víčko perfektně přiléhá k oční kouli, nesmí být ani entropium ani ektropium. Duhovka je okrová, od světlého po tmavý odstín, nebo hnědá, v závislosti na zbarvení srsti. Uši jsou správně vyvinuty, jejich délka jim umožňuje dosáhnout až na konec nosu, aniž by bylo třeba je natahovat. Jejich šířka se rovná přinejmenším polovině jejich délky. Pozvednout se dají jenom slabě. Jsou zavěšení spíše vzadu, v linii jařma, jsou relativně přiléhající, perfektně přiléhají k lícím. Konec ucha je oblý.

Krk je mohutný, má tvar komolého kuželu, dlouhý je nejméně jako 2/3 délky hlavy, spojení s týlem je zřetelné. Na krku je patrný dvojitý mírný lalok.

Tvar trupu

Horní linie – Italský ohař krátkosrstý má profil horní linie zřetelně rozdělen na dva segmenty. První, zešikmená, téměř rovná, vychází z kohoutku k jedenáctému hřbetnímu obratli a druhá, mírně konvexní (vyklenutá), se spojuje se zádí. Kohoutek je dobře patrný, hřbet má bederní část širokou, svalnatou, krátkou a mírně klenutou. Záď je poměrně dlouhá (zhruba1/3 kohoutkové výšky), široká a svalnatá. Ideální úhel, který by měla svírat záď s horizontálou, je 30°. Hrudník je široký, hluboký a dosahující až k loketnímu kloubu, nemá aerodynamický tvar, s žebry výrazně klenutými, obzvlášť v jejich spodní šikmé části.

Spodní linie – spodní profil je téměř vodorovný v části hrudníkové, mírně se pozvedá v části břišní. Ocas je silný u kořene, rovný, má tendenci se mírně ztenčovat ke konci, pokrytý krátkou srstí. Když je pes v akci, zvláště pokud hledá, nese prut vodorovně nebo téměř vodorovně. Prut se krátí na délku 15 – 25 cm.