Burgoský perdiquero

F.C.I. – Standard	č. 90 / 09.11.1998/F
ZEMĚ PŮVODU	Španělsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	26.05.1982
VYUŽITÍ	Lov
KATEGORIE	Psí plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	7. Skupina – Ohaři
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	1. Kontinentální ohaři
Pracovní zkouška	Ano

Burgoský perdiquero – Perdiguero de Burgos je ohař, používaný k lovu srstnaté a pernaté zvěře. Je to velmi vhodný pes pro lovce, kteří si přejí mít psa odolného, kterému nevadí žádný terén a je použitelný pro všechny způsoby lovu, poslušného a silného, s výborným čichem a výborným loveckým stylem, který vychází z jeho klidné povahy a jistoty při hledání, stejně jako z jeho vystavování a bezvadného přinášení. Ačkoli byl používán k lovu drobné zvěře, je schopný konat i dosled vysoké a tohoto úkolu se zhošťuje velmi srdnatě.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Burgoský perdiquero – popis plemene

Burgoský perdiquero je lovecké psí plemeno přiměřené velikosti, kvadratický, vyvážených proporcí. Hlavu má pěkně utvářenou, má kompaktní trup a silné končetiny. Uši má svěšené a je krátkosrstý. Délka těla se má co nejvíce přibližovat výšce v kohoutku. Je třeba vyhledávat funkční a harmonickou tělesnou stavbu ve statice i v pohybu. Je otužilý, má vyrovnanou povahu, je klidný a usedlý, je to výborný stavěč, specialista na lov drobné zvěře srstnaté i pernaté. Má milý pohled, je ušlechtilý, je to plemeno s výbornou povahou, vrozenou poslušností a inteligencí. Celkově je hlava velká a mohutná, se správně vyvinutou mozkovnou, obličejová i čenichová partie jsou silné, uši jsou zavěšené a spirálovitě se stáčejí. Při pohledu seshora má hlava obdélníkový tvar, přičemž se pozvolna zužuje směrem k nosu, čenich však není špičatý. Poměr délky mozkovny a čenichové partie je 6 : 5. Horní osy mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé.

Mozkovna je široká, mohutná, z profilu klenutá, konvexní; střední rýha je výrazná a týlní hrbol je málo výrazný. Rozbíhavost os mozkovny a nosního hřbetu je výrazná. Stop je pozvolna klesající, málo vyjádřený, nos je tmavě hnědý, vlhký, velký a široký s dobře otevřenými nozdrami. Čenichová partie je z profilu je rovná nebo jen mírně klenutá směrem k nozdrám. Je široká po celé své délce, nesmí budit dojem, že je špičatá. Nosní hřbet je široký. Pysky jsou spuštěné, nikoli však volné (větrné). Horní dobře překrývá spodní. Spodní pysk tvoří viditelný koutek. Sliznice pysků musí být hnědě pigmentované.

Zuby jsou silné, bílé a zdravé; mají nůžkový skus; všechny premoláry jsou v čelistech. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru, oříškové barvy, je upřednostňována tmavá; mají ušlechtilý a něžný pohled, který někdy působí dojmem smutku. Kůže očních víček je středně silná, hnědě pigmentovaná stejně jako sliznice. Spodní víčko musí přiléhat co možná nejtěsněji k oční kouli. Uši jsou dlouhé, zavěšené, trojúhelníkovitého tvaru. Jsou zavěšení v linii očí, v klidu krásně splývají podle lící a jsou vývrtkovitě stočené. Aniž bychom je násilně natahovali, musí dosahovat ke koutku a nesmí přesahovat konec nosu. Jsou jemné a sametové na dotek, osrstění i kůže jsou jemné, s patrnou sítí žil. Je-li pes vzrušený, nese ucho výše a linie závěsu je plošší.

Patro je růžově zbarvené, hrany jsou výrazné. Krk je silný, mohutný; je široký u hlavy a pozvolna se zesiluje směrem k tělu. Horní linie je mírně vyklenutá. Spodní linie má patrný lalok, který tvoří dvě řasy, vycházející z oblasti koutků; nesmí však být příliš výrazný.

Tvar trupu

Burgoský perdiquero má celkový vzhled je spíše hranatý, silný a mohutný s velmi vyvinutým předhrudím a hrudníkem, budí dojem síly a obratnosti. Kohoutek je dobře patrný, horní linie je rovná a vodorovná, je upřednostňován mírný sklon od kohoutku k zádi; Nikdy není pronesená a v pohybu se nesmí houpat ze strany na stranu. Hřbet je mohutný a dobře osvalený. Bedra jsou středně dlouhá, široká a svalnatá, působící dojmem síly. Záď je široká a silná; je třeba dbát na to, aby její sklon vzhledem k hřbetní linii byl menší ne 45 °. Záď má být stejně vysoko, jako kohoutek, nebo o něco níže.

Hrudník je široký, hluboký, dosahující úrovně lokte; je svalnatý a mohutný; výrazné předhrudí, žebra jsou silná a klenutá, ne plochá, Mezižeberní prostor je široký a zřetelný v takové míře, s jako se přibližuje volným žebrům. Obvod hrudníku, měřený v jeho čtvrtině, musí být stejný, jako výška v kohoutku. Břicho se pozvolna zvedá směrem ke genitáliím. Slabiny jen mírně vtažené. Ocas je silný i kořene, nasazený středně vysoko. Krátí se na polovinu svojí délky.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou perfektně rovné, rovnoběžně postavené. Mají silnou kostru, krátké záprstí a dobře vyvinuté tlapky. Lopatky jsou středně šikmé, svalnaté. Lopatka musí být téměř stejně dlouhá jako ramenní kost. Rámě je silné a silně osvalené, je dlouhé jako 2/3 délky přední nohy. Lokty dobře přiléhají k hrudnímu koši. Přední nohy mají silné kosti a kotník je výrazný. Jsou rovné, kolmo postavené. Metakarpus z profilu nepříliš šikmo postavený, je postaven v ose prodloužené přední nohy. Má silné kosti. Přední tlapky jsou kočičí, prsty jsou sevřené, články prstů jsou silné a klenuté, drápy tmavé, chodidlové hrboly robustní, polštářky široké a odolné. Meziprstní blány středně vyvinuté.

Zaúhlení – uhel scapulo-humerální: okolo 100%. Úhel numero – radiální okolo 125%. Zadní nohy jsou silné a svalnaté, se silnou kostrou, s korektním úhlením hlezna výrazně a správně zaúhlená, celkově působí dojmem mohutnosti a pevnosti. Stehna jsou velmi silná, svalstvo je zřetelné, výrazné a mohutně vyvinuté. Jejich délka tvoří 1/3 z celkové délky nohy. Bérec je dlouhý, se silnými kostmi. Je 2x tak dlouhý než metatarsus. Hlezna jsou výrazná, se zřetelnými klouby. Metatarsus má silné kosti, je postavený kolmo k zemi.

Zadní tlapky jsou kočičí, stejně jako přední, někdy jsou nepatrně delší. Zaúhlení – úhel coxo-femorální okolo 100°, úhel femoro-tibiální okolo 120°, úhel hlezenní otevřený více jak 130°. Typický pohyb pro tuto rasu je ekonomický klus, plynulý a důrazný, bez sklonu k mimochodu. Kůže je pružná, aniž by však byla volná, je silná, dostatečně velká, růžová beze skvrn. Veškeré sliznice jsou hnědé, nikdy černé.

Osrstění plemene

Burgoský perdiquero má středně silnou, krátkou, hladkou a celé tělo pokrývající srst včetně meziprstí. Na hlavě, uších a koncích končetin je jemnější. Základní barvy jsou bílá a játrová. Tyto dvě barvy se nepravidelně mísí, což dodává srsti různé odstíny – játrový, šedohnědý, stříkaný játrově hnědou a další odstíny, podle toho, zda převládá játrová nebo bílá barva a podle rozmístěná různě velikých bílých ploch. Jedním z velmi rozšířených znaků, i když ne nezbytným, je čistě bílá skvrna na hrudi, větší či menší. Uši jsou vždy celé hnědé. Hnědá srst může tvořit jednobarevné, jasně ohraničené plotny, rozmístěné nepravidelně po celém zevnějšku psa. Totéž platí pro bílou srst, která rovněž může tvořit bílé plochy, které však nesmí být příliš rozsáhlé. Nikdy není přípustná černá barva nebo znaky pálení nad očima s na končetinách.

Výška psa v kohoutku

Kohoutková výška psa je 62 – 67 cm, feny 59 – 64 cm. U tohoto plemene je velmi výrazný pohlavní dimorfismus, psi jsou mnohem jednolitější a feny se liší jak výškou, tak i tím, že jsou celkově jemnější. Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Lehké vady