Psí plemena

Irský vodní španěl

F.C.I. - Standard č. 124 / 08.11.2002/F
ZEMĚ PŮVODU Irsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 13.03.2001
VYUŽITÍ Irský vodní španěl se snadno přizpůsobuje všem disciplínám lovu se střelnou zbraní. Dohledává zvěř, často se mu podaří vystavit a chuťově aportuje, i z neprostupných houštin. Vzhledem k jeho tělesné stavbě a vrozeným schopnostem je toto plemeno tradičně využíváno při lovu vodní zvěře.
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 8. Skupina - Slídiči + retrívři a vodní psi
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 3. Vodní psi
Pracovní zkouška Ano

Irský vodní španěl na YouTube


Všeobecně
Krátký výtah z historie
přesný původ plemene zůstává nejasný. Má se za to, že irský vodní španěl se vyvinul za přispění perských psů, kteří přišli na Britské ostrovy přes Španělsko. První svědectví o výskytu vodních psů, používaných k lovu divoké zvěře v Irsku, se datuje rokem 1600. Ale ví se o tom, že psi se srstí, která nepropouští vodu, se vyskytovali v Irsku již před zavedením loveckých brokových zbraní. Jediné objektivní svědectví o tom, že se vskutku jednalo o irského vodního španěla lze přičíst na vrub jeho specifickému znaku, kterým je jeho krysí ocas. Tuto zvláštnost nenajdeme u žádného jiného plemene obdobného typu a činí velmi pravděpodobnou hypotézu, že dnešní irský vodní španěl pochází z původních irských předků. Tento typický ocas dal plemeni i jeho originální jméno, říkalo se mu „whip tail“ (ocas jako bič) nebo „rat-tail“ (krysí ocas). V každém případě už byli potomci těchto psů dobře známí v druhé polovině 19.století a byli velmi úspěšní na výstavách psů. Chovatelský klub byl založen v roce 1890 za účelem zvýšení kvality irského vodního španěla.
Celkový vzhled
je elegantní, dobře stavěný, silný, kompaktní a sporý.
Použití/Povaha
je věrný, spojuje v sobě velkou inteligenci a odolnost s odvahou a ohnivým charakterem; jeho vitalita a věrnost jsou osvědčené. Je to dobrý rodinný pes, který má rád legraci, ale k cizím lidem se chová rezervovaně.


HLAVA
Hlava
mozkovna a celá hlava má správné dimenze.
Mozkovna
je vysoká, klenutá ve formě gotického oblouku, správné délky a dost široká, aby byla lebeční schrána dostatečně prostorná. Chomáč srsti (tupé)na temeni se skládá z dlouhých volně visících kučer, které pokrývají temeno, dosahují dosti nízko směrem k čenichu a vytvářejí mezi očima jasně ohraničený a do špičky zakončený cíp; tento chomáč nesmí mít tvar paruky, přesahující z jedné strany hlavy na druhou a ukončené nad čelem rovnou linií (nevytvářející do špičky zakončený cíp).
Stop
pozvolna klesající.
Část obličejová
obličejová část je osrstěná zcela krátkou srstí. Delší srst na zadní části spodní čelisti roste v úzkém pruhu a vytváří vous.
Nosní houba
je velká, dobře vyvinutá, tmavě hnědá.
Čenichová partie
dlouhá, silná, zdá se spíš hranatá.
Zuby
jsou silné a korektně postavené. Mají nůžkový skus.
Oči
jsou relativně malé, mandlového tvaru, v odstínech od tmavě jantarové po tmavě oříškovou, mají velmi inteligentní výraz.
Uši
jsou velmi dlouhé, ušní boltec je zaoblený; jsou nízko zavěšené, po celé délce dobře přiléhají k lícím, jsou porostlé dlouhou, kudrnatou srstí.
Krk
je dost dlouhý, silný, ušlechtile klenutý (hlava je nesena nad úrovní hřbetu), solidně vsazený mezi ramena.


TRUP
Tělo
musí mít správnou velikost; ve svém celku dělá dojem, že je sudovité, což vyplývá z výrazného klenutí žeber. Celkově je silné a svalnaté.
Hřbet
krátký, široký a vodorovný, pevně spojený se zádí.
Bedra
hluboká a široká.
Hrudník
je hluboký, přední fronta však není ani široká, ani vyklenutá, třebaže je dostatečně prostorná, žebra za lopatkami jsou dosti klenutá.
Ocas
silný a mohutný u kořene, kde je porostlý v délce 7,5 – 10 cm (3-4 palce) krátkou kudrnatou srstí; směrem ke špičce se zeštíhluje, je hladký a končí velmi tenkou částí; nesmí být moc dlouhý, dosahuje k hlezennímu kloubu; je nesen v prodloužené linii hřbetu.


Končetiny
Lopatky
velmi mohutné, šikmo uložené.
Předloktí
rovné, se silnými kostmi; předloktí jsou postavena v ose, spuštěné z kohoutku a procházející loktem.
Pánevní končetiny
jsou velmi silné.
Kolena
jsou správně zaúhlená.
Hlezna
postavená kolmo k zemi.
Tlapky
jsou velké, spíše kulaté s prostorem mezi prsty, jsou hustě porostlé na prstech i mezi nimi dlouhou a velmi hustou srstí.
Pohyb
je to pohyb, který je typický pro toto plemeno. Protože má sudovitý hrudník, má valivý pohyb.


OSRSTĚNÍ
Srst
kadeřavé uzavřené uzlíčky, velmi husté; textura nikdy nesmí připomínat vlnu, ale musí být přirozeně mastná. Hřbet a boční strany krku jsou porostlé podobným typem srsti, jako celé tělo. Na hrdle je plocha hladké srsti, ve tvaru „V“ která začíná pod spodní čelistí a dosahuje až k hrudní kosti. Hrudní končetiny jsou porostlé bohatou srstí ze všech stran, na jejich přední straně je však trochu kratší. Na pánevních končetinách začíná hladká srst pod úrovní hlezna, je však jen na jejich přední straně, zadní strana má bohaté praporce až na tlapky.
Zbarvení
tmavě hnědá jednotného odstínu. Bílá skvrna na hrudi se považuje za chybu.


Ostatní
Kohoutková výška
psi: 53 – 59 cm
feny: 51 – 56 cm
Chyby
všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Vady


  • bílá skvrna na hrudi

  • zbarvení světlého odstínu

  • světlé oko

  • srst se strukturou vlny

  • praporce na přední straně hlezen

  • krátká srst na přední straně hrudních končetin

  • otevřená tlapka

  • srst na ocase tvoří vlajku

  • dlouhá srst v obličeji

  • bílé tlapky


Poznámka: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.


Zdroj: www.cmku.cz