BELGICKÝ OVČÁK
F.C.I. - Standard | č. 15 / 22.06.2001 / F |
ZEMĚ PŮVODU | Belgie |
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU | 13.03.2001 |
VYUŽITÍ | Původně pes ovčácký, dnes pespracovní (hlídač, obranář, stopař), všestranný, stejně jako rodinný pes |
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina | 1. Skupina - Plemena ovčácká + pastevecká a honácká |
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce | 1. Ovčáčtí psi |
Pracovní zkouška | Ano |
BELGICKÝ OVČÁK na YouTube
Všeobecně
- KRÁTCE Z HISTORIE
- Na devatenáctého století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene.
- Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu „Klub belgického ovčáka“ a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců.
- Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval jedno plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901.
- Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporů týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
- CELKOVÝ VZHLED
- Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu; je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický; je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého pracovního plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.
- DŮLEŽITÉ PROPORCE
- Belgický ovčák je pes kvadratický. Hrudník dosahuje až k loktům. Délka tlamy odpovídá polovině délky hlavy nebo ji lehce přesahuje.
- POVAHA
- Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrné z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha.
HLAVA
- Hlava
- Vysoko nesená, dlouhá, ale ne přehnaně, s rovnoběžnými liniemi, dobře tvarovaná a suchá. Mozkovna a tlama jsou téměř stejné délky, tlama může být mírně delší než lebka, což tvoří dojem uceleného obrazu.
- Mozkovna
- Střední velikosti, odpovídající délce hlavy, čelo spíše zploštělé než zakulacené, mezioční rýha méně výrazná, při pohledu z profilu je rovnoběžná s pomyslnou linií prodlužující hřbet nosu, týlní hrbol méně vyvinutý, nadočnicové a jařmové oblouky nevyčnívající.
- Stop
- mírný
- Čenich
- černý
- Tlama
- střední délky a dobře tvarovaná pod očima, směrem k čenichu se postupně zužuje, tvoří prodloužený klín, hřbet nosu rovný a rovnoběžný s čelem, tlama dobře „rozříznutá“, tzn. když je otevřená, koutky tlamy jsou stažené dozadu, čelisti jsou dobře obnažené.
- Pysky
- tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované
- Čelisti/Zuby
- zuby silné a bílé, pravidelně a pevně zasazené v čelistech, které jsou dobře vyvinuté. Připouští se nůžkový skus, ale i klešťový, kterému dávají přednost pastevci ovcí a dobytka. Kompletní chrup, odpovídající zubnímu vzorci; chybějící 2×PM1 se tolerují a na M3 se nebere zřetel.
- Líce
- suché a dobře tvarované, ploché, třebaže svalnaté
- Oči
- Střední velikosti, ani vyčnívající ani zapadlé, mírně mandlovitého tvaru, šikmé, barvy hnědavé, preferují se tmavé, okraje víček jsou černé; přímý pohled, živý, inteligentní a s tázavým výrazem
- Uši
- spíš menší, vysoko nasazené, jednoznačně trojúhelníkového tvaru, ušní boltec je u nasazení dobře zakulacený, konec do špičky, boltec je tuhý a neohebný; při vzbuzené pozornosti psa jsou uši vzpřímeně a svisle.
- KRK
- dobře nasazený, mírně prodloužený, spíše vzpřímený, dobře osvalený, rozšiřující se směrem k ramenům a bez laloku, šíje lehce klenutá.
TRUP
- TRUP
- silný, ale ne těžkopádný, délka od vrcholu ramene až k vrcholu sedací kosti přibližně odpovídá kohoutkové výšce.
- Horní linie
- horní linie hřbetu a beder je rovná
- Kohoutek
- zdůrazněný
- Hřbet
- pevný, krátký a svalnatý
- Bedra
- pevná, krátká, dostatečně široká, svalnatá
- Záď
- svalnatá, velmi lehce skloněná, dostatečně široká, ale ne příliš
- Hrudník
- ne příliš široký, ale hluboký; žebra v horní části klenutá; při pohledu zepředu není hruď není příliš široká, ale ani příliš úzká
- Spodní linie
- začíná v dolní části hrudníku a mírně stoupá v harmonické křivce, směřuje k břichu, které není příliš povolené, ale ani příliš vtažené jako u chrta a přiměřeně vyvinuté
- OCAS
- dobře nasazený, silný u kořene, střední délky, dosahuje nejméně ke hleznu, ale spíše ho lehce přesahuje. V klidu je nesen svisle, špička ocasu lehce zakřivena zpět nahoru na úrovni hlezna. V akci je ocas zvednutý, avšak nepřesahuje horní linii psa, křivka ocasu je směrem ke špičce více zvýrazněna, ale pouze tak, aby v žádném místě nevytvářela háček ani jiný záhyb.
Končetiny
- HRUDNÍ KONČETINY
- Celkový pohled Pevná kostra, ale ne těžká. Svalstvo suché a silné. Přední končetiny jsou kolmé při pohledu ze všech stran a perfektně rovnoběžné jsou při pohledu zepředu.
- Plece
- Lopatka je dlouhá a šikmá, dobře uložená, tvoří s kostí ramenní dostatečný úhel – ideální 110 – 150°.
- Nadloktí
- Dlouhé a dostatečně šikmé.
- Lokty
- Pevné, nejsou vybočené, ani vbočené
- Předloktí
- Dlouhé a rovné.
- Zápěstí
- Velmi pevné a dobře patrné.
- Nadprstí
- Silné a krátké, co nejvíce kolmé k zemi nebo jenom trochu skloněné dopředu.
- TLAPY
- Kulaté, kočičí tlapky; prsty klenuté a sevřené, chodidlové polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
- PÁNEVNÍ KONČETINY
- Končetiny jsou silné, ale ne těžkopádné. Z profilu pánevní končetiny jsou postaveny svisle a při pohledu zezadu jsou dokonale rovnoběžné.
- Stehno
- Střední délky, široké a silně svalnaté.
- Koleno
- Přibližně svisle pod kyčlí, normální kolenní úhel
- Holeň
- Střední délky, široká a svalnatá.
- Hlezna
- Blízko k zemi, široké a svalnaté, přiměřeně zaúhlené.
- Záprstí
- Pevné a krátké. Paspárky jsou nežádoucí
- TLAPY
- Mohou být lehce oválné, prsty klenuté a dobře sevřené, polštářky silné a pružné, drápy tmavé a silné.
- POHYB
- Pohyb živý a volný ve všech druzích kroku. Belgický ovčák je dobrý běžec, ale jeho nejběžnějším pohybem je krok a hlavně klus. Končetiny se pohybují rovnoběžně s osou těla. Ve velké rychlosti se tlapy přibližují středu těla, při klusu je jejich šířka průměrná. Pohyb je plynulý (pravidelný) a lehký, vychází hlavně z pánevních končetin. Horní linie zůstává pěkně rovná, hrudní končetiny se nezvedají příliš vysoko. Belgický ovčák působí neúnavně. Krok je rychlý, pružný a živý. V plné rychlosti je schopen náhle změnit směr. Se svým bujným temperamentem a svou vůlí hlídat a chránit má výraznou tendenci pohybovat se v kruzích.
OSRSTĚNÍ
- SRST A JEJÍ VARIANTY
- Srst a její délka, směr růstu, vzhled a barva belgického ovčáka – to jsou kriteria přijatá k rozlišení čtyř variet plemene, tj. Groenendaela, Tervuerena, Malinoise a Laekenoise.
- Tyto čtyři variety se posuzují odděleně a každá může získat návrh na tituly C.A.C., C.A.C.I.B. a reserve C.A.C, reserve C.A.C.I.B.
- DRUH SRSTI
- Srst musí být u všech variet vždy hustá, uzavřená, dobré struktury, a spolu s podsadou tvoří vynikající ochranu.
- A – DLOUHÁ SRST
- Krátká srst na hlavě, na vnější straně uší, na spodní části končetin, kromě zadní strany předloktí. Od lokte k zápěstí je srst dlouhá, nazývaná praporce. Po celém zbytku těla je srst dlouhá a hladká a ještě delší a bohatší je v okolí krku a hrudi, kde tvoří límec. Otvor sluchovodu je chráněn hustou srstí, chlupy od základny ucha jsou zvednuté a rámují hlavu. Zadní část stehen je zdobena velmi dlouhou a hustou srstí, která tvoří tzv. kalhoty. Ocas je porostlý také dlouhou a hustou srstí a vytváří praporec.
- Dlouhosrsté variety belgického ovčáka jsou Groendendael a Tervueren.
- B – KRÁTKÁ SRST
- Velmi krátká srst na hlavě, na vnější straně uší a na spodní části končetin. Srst je krátká i na zbytku těla, hustší na ocase a kolem krku, kde vytváří límec, který začíná od základu ucha a dosahuje až ke krku. Kromě toho je srst delší také na zadní části stehen. Osrstění ocasu je bohaté, ale nevytváří praporec.
- Krátkosrstá varieta belgického ovčáka je Malinois.
- C – HRUBÁ SRST
- Hrubá srst je charakteristická především svou tvrdostí a suchými chlupy, které se mimoto jeví jako zježené a rozcuchané. Srst je přibližně 6 cm dlouhá po celém těle, srst je kratší na hřbetě nosu, na čele a na končetinách. Ani srst kolem očí ani srst na tlamě není dost vyvinutá na to, aby zakrývala tvar hlavy. Osrstění čenichu je nicméně povinné. Ocas nemusí tvořit praporec
- Hrubosrstou varietou belgického ovčáka je Laekenois.
- BARVA
- Maska
- U variet Tervueren a Malinos musí být maska velmi dobře vyjádřena a musí obklopovat horní a dolní pysky, spojovat pysky a oční víčka do jednolité černé zóny. Absolutním minimem je šest stěžejních pigmentovaných míst, které musí být černé obě uši, obě horní víčka, horní i dolní pysky.
- Uhlování
- U variet Tervueren a Malinois představuje znamená toto uhlování černé konečky chlupů, čímž vzniká dojem černého „poprašku“ na základní barvě. Tato černá je vždy jemně rozptýlena a nesmí tvořit ani velké skvrny, ani pruhování. U variety Laekenois se uhlování projevuje mírněji.
- Groenendael
- pouze černá srst
- Tervueren
- pouze žluté zbarvení s uhlováním nebo šedé zbarvení s uhlováním, obě možnosti s černou maskou. Žluté se dává přednost. Žlutá barva musí být teplá, ani příliš světlá, ani vybledlá. Za elitní jedince nelze považovat psy, jejichž barva je jiná než žlutá s uhlováním, nebo kteří neodpovídají požadované intenzitě zbarvení.
- Malinois
- pouze žluté zbarvení s uhlováním a s černou maskou.
- Laekenois
- jednotné žluté zbarvení se stopami uhlování a tmavé barvy na hlavě, čenichu a ocasu.
- Pro všechny variety
- trocha bílé barvy na hrudi a na prstech se toleruje.
- KŮŽE
- Pružná, ale pevně obepínající celé tělo. Okraje pysků a víček jsou silně pigmentovány.
Ostatní
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.
Barva
Chování, povaha: jedinec postrádající sebedůvěru a přílišná nervozita.
VADY VEDOUCÍ K DISKVALIFIKACI
KŘÍŽENÍ - PÁŘENÍ MEZI VARIETAMI
Páření mezi varietami jsou zakázána kromě zvláštních případů dle odchylek odsouhlasených kompetentními národními chovatelskými komisemi (text 1974 Paříž).
Poznámka:Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.
- Kohoutková výška
- Ideální výška je 62 cm u psů a 58 cm u fen.
- Tolerované meze o 2 cm méně a o 4 cm více
- Hmotnost
- Psi přibližně 25-30 kg
- Feny přibližně 20-25 kg
- Rozměry: průměrné normální míry belgického ovčáka – psa se 62 cm v kohoutku jsou
- · délka trupu: 62 cm (od vrcholu ramenního kloubu po sedací hrbol),
- · délka hlavy: 25 cm
- · délka tlamy: 12,5 – 13 cm.
- NEDOSTATKY
- Celkový vzhled: těžký, postrádající eleganci, příliš lehký nebo příliš jemný, délka přesahující výšku, obdélníkový.
- Hlava: těžká, příliš mohutná, postrádající paralelismus, nedostatečně modelovaná či suchá, čelo příliš zakulacené, stop příliš zvýrazněný nebo nevýrazný, tlama příliš krátká či příliš useknutá, klenutý hřbet nosu (římský nos), nadočnice a jařmové oblouky příliš výrazné.
- Nosní houba, pysky a víčka: stopy depigmentace.
- Chrup: špatně uspořádané řezáky. Vážné vady: chybějící jeden řezák, chybějící jeden třetí třeňový zub (1× PM3), chybějící jeden druhý třeňový zub (1× PM2), chybějící tři první třeňové zuby (3× PM1)
- Oči: Světlé, kulaté.
- Uši: velké, dlouhé, příliš široké u základny, nízko nasazené, rozbíhající se (divergentní) či sbíhající se (konvergentní).
- Krk: štíhlý, krátký, nízko nasazený
- Trup: příliš dlouhý, žebra nesmí být na úrovni hrudníku příliš široká (válcovitá)
- Kohoutek: nevýrazný, nízký
- Horní linie: hřbet a /nebo bedra dlouhá, slabá, spáditá, nebo klenutá
- Záď: příliš skloněná, přestavěná
- Spodní linie: příliš hluboká nebo naopak příliš mělká, volné břicho
- Ocas: příliš nízko nasazen, příliš vysoko nesen, tvaru háčku, špička uhýbá do stran
- Končetiny: kostra příliš lehká, či příliš těžká, špatný postoj končetin z profilu (například záprstí příliš skloněná nebo zápěstí příliš slabá). Zepředu například nohy do „X“, do „O“, kolena a lokty vytočené. Zezadu: například pánevní končetiny blízko u sebe, rozbíhavé, či sudovité, hlezna sbíhavá či rozbíhavá, příliš výrazně nebo málo zaúhlené.
- Tlapy: otevřené
- Chody: pohyb vázaný, sevřený, příliš krátká stopa, nedostatečný impuls, špatný přenos síly hřbetem, nadměrně vysoký krok.
- Srst:
- všechny variety:nedostatek podsady.
- Groenenedael a Tervueren:zvlněná srst, vlnitá či zkadeřená, nedostatečně dlouhá. Malinois: srst středně dlouhá na místech, kde by měla být krátká; lysá místa. Tvrdé chlupy rozeseté v krátké srsti, vlnitá srst.
- Laekenois:srst příliš dlouhá, hedvábná, vlnitá, zkadeřená či krátká, plná jemných chlupů, rozeseté kadeře v tvrdé srsti, neúměrně dlouhé chlupy okolo očí nebo na spodní straně hlavy, huňatý ocas.
všechny variety | bílá skvrna na prsou utvářející náprsenku, bílá barva na nohou přesahující prsty. |
---|---|
Groenendael | zrzavý nádech srsti, šedivé kalhoty. |
Tervueren | šedý. |
Tervueren a Malinois | žíhaná barva, odstíny nedostatečně teplé, nedostatek či přebytek uhlování, nebo jeho rozmístění ve skvrnách po těle, nedostatečná maska. |
Tervueren, Malinois, Laekenois | žlutá barva příliš světlá, Pokud je jedna ze základních barev příliš zředěná, je to považováno za vážnou vadu. |
- Povaha: jedinec agresivní nebo bojácný.
- Všeobecný vzhled: absence typu plemene
- Chrup: předkus, podkus, i bez ztráty kontaktu (obrácený skus), zkřížený skus, chybějící jeden špičák (1C), chybějící jeden trhák (1× PM4 nebo 1× MI), chybějící jedna stolička (1× M1 nebo 1× M2 s výjimkou M3). Chybějící 1× PM3 + 1 další zub anebo celkem chybějící 3 či více zubů (kromě PM 1)
- Čenich, pysky, víčka: silně depigmentovány
- Uši: svěšené nebo uměle upravené uši
- Ocas: chybějící či zkrácený, ať už od narození či po amputaci, příliš vysoko nesený a tvaru prstenu či stočený.
- Srst: chybějící podsada
- Barva: všechny barvy, které neodpovídají uvedeným varietám, bílé znaky příliš rozsáhlé na hrudi a nebo dosahující až k šíji, bílá barva na končetinách přesahující polovinu nártu u předních či zadních končetin a vytvářející ponožky. Bílé znaky jinde než na hrudi, či prstech. Chybějící maska včetně čenichu světlejší barvy, než je zbytek srsti u variet Tervueren a Malinois.
- Velikost: mimo předepsané limity