Islandský ovčák, plemena psů od A do Z

F.C.I. – Standard	č. 289 / 29.11.2000 / GB
ZEMĚ PŮVODU	Island
KATEGORIE	Psí plemena
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU	25.10.2000
VYUŽITÍ	Ovčácký pes
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina	5. Skupina – Špicové a primitivní plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce	3. Severští hlídací a pastevečtí psi

Islandský ovčák je jediným islandským původním plemenem. Byl dovezen na Island prvními vikingskými osadníky (v letech mezi 874 – 930 n.l.). Islandský ovčák a jeho způsob práce se v průběhu staletí přizpůsobili místnímu terénu, zemědělským metodám a těžkému boji o přežití islandských obyvatel a stali se nezbytnými ke shánění a pasení stád na zemědělských usedlostech. Oblíbenost islandského ovčáka během několika posledních desetiletí vzrostla natolik, že ač je toto psí plemeno dosud nepočetné, není již považováno za mizející.

Chcete zde vystavit fotky vašeho pejska? Stačí nám je zaslat.

Islandský ovčák – popis plemene

Islandský ovčák je severský ovčácký špic, mírně pod střední výškou, se vztyčenýma ušima a zatočeným ocasem. Při pohledu ze strany má pes obdélníkový rámec: délka těla od hrbolku ramenní lopatky k hrbolku sedací kosti je větší než výška v kohoutku. Hloubka hrudníku je rovna délce hrudní končetiny (od lokte dolů). Výraz je milý, inteligentní a šťastný. Sebevědomé a živé držení těla je pro plemeno typické. Jsou dva typy srsti: dlouhá a krátká, oba jsou husté a extrémně odolávají počasí. Pohlavní rozdíly jsou jasně vyjádřené.

Povahou je islandský ovčák je vytrvalý a hbitý ovčácký pes, který při práci štěká, čímž shání nebo pohání stádo na pastvině, v horách, nebo nalézá ztracené ovce. Islandský ovčák má velmi pozornou povahu a vždy radostně vítá návštěvníky, nikdy není agresivní. Lovecký pud není silný. Islandský ovčák je veselý, přátelský, zvídavý, hravý a nebojácný.

Hlava je silně stavěná s těsně přiléhající kůží. Lebka je mírně delší než tlama. Při pohledu shora nebo ze strany je hlava trojúhelníková. Lebka je mírně klenutá, stop je jasně patrný, ale nikoliv strmý nebo vysoký. Nosní houba je černá, tmavě hnědá u čokoládově hnědých a některých krémových jedinců. Tlama je dobře vyvinutá, nosní hřbet je rovný. Tlama je mírně kratší než lebka. Rovnoměrně se zužuje k nosu, čímž vytváří při pohledu ze strany i shora trojúhelník s jedním tupým vrcholem.

Pysky jsou černé, těsně přiléhající; tmavě hnědé u čokoládově hnědých a některých krémových jedinců. Líce jsou ploché, skus je nůžkový s úplným chrupem. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru. Tmavě hnědé. O trochu světlejší u čokoládově hnědých a některých krémových jedinců. Okraje očních víček jsou černé; tmavě hnědé u čokoládově hnědých a některých krémových jedinců Uši jsou nesené vztyčeně, středně velké. Trojúhelníkové s pevnými okraji a mírně zaoblenými špičkami. Velmi pohyblivé, citlivě reagující na zvuky a vyjadřující náladu psa. Krk je středně dlouhý, osvalený, bez volné kůže, mírně klenutý a vysoko nesený.

Tvar trupu

Trup je obdélníkového formátu a silný. Délka ve správném poměru k výšce a v harmonii s celkovým vzhledem. Hřbet je rovný, osvalený a silný, bedra jsou široká a osvalená. Záď je středně krátká a široká, mírně spáditá a dobře osvalená. Hrudník je dlouhý, hluboký a dobře klenutý. Spodní linie má břicho jen mírně vtažené. Ocas je vysoko nasazený, zatočený nad hřbetem a dotýkající se hřbetu.

Postavení končetin

Hrudní končetiny jsou při pohledu zpředu jsou rovné, rovnoběžné a silné, s normálním zaúhlením. Ramena jsou šikmá a osvalená, paspárky mohou být dvojité. Přední tlapky jsou mírně oválné, prsty dobře vyklenuté a těsně přiléhající, s dobře vyvinutými polštářky. Pánevní končetiny jsou při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné, rovnoběžné a silné a mají normální zaúhlení. Stehna jsou široká a dobře osvalená, paspárky žádoucí a jsou dobře vyvinuté dvojité paspárky. Zadní tlapky jsou stejné jako přední tlapky. Pohyb vyjadřuje hbitost a vytrvalost s dobrým posunem, dobře pokrývající prostor.

Osrstění plemene

Osrstění má krycí srst s podsadou, hustá a odolávající jakémukoliv počasí. Jsou dvě varianty srsti. a) krátkosrstá: krycí srst střední délky, poměrně hrubá, s hustou a měkkou podsadou. Srst je kratší na obličeji, temeni hlavy, uších, přední části končetin, a delší na krku, hrudníku a zadní straně stehen. Ocas je huňatý a délka srsti na ocasu je v poměru s délkou srsti na těle. b) dlouhosrstá: krycí srst je delší než u krátkosrsté varianty, poměrně hrubá, s hustou a měkkou podsadou. Srst je kratší na obličeji, temeni hlavy, uších, přední části končetin, a delší za ušima, na krku, hrudníku, za hrudními končetinami a na zadní straně stehen. Ocas je velmi huňatý a délka srsti na ocasu je v poměru s délkou srsti na těle.

Povolena je vícebarevnost, ale jedna barva vždy musí převládat. Převládající barvy jsou:

různé odstíny pálené barvy, od krémové k červenohnědé;
čokoládová hnědá;
šedá;
černá.

Převládající barvu vždy doprovází bílá. Nejobvyklejší bílé znaky – často nepravidelné – jsou znak na hlavě, límec, hrudník, ponožky různé délky a špička ocasu. Na spodní straně trupu od hrdla ke špičce ocasu se často vyskytuje světlejší odstín. U pálených a šedých jedinců se často vyskytuje černá maska, černé konečky chlupů krycí srsti a někdy i občasné černé chlupy. Černí (trikolorní) jedinci mají černou srst, výše zmíněné bílé znaky a tradiční znaky v jednom z pálených odstínů na lících, nad očima (obočí) a na končetinách. Skvrny výše uvedených barev na bílém pozadí (strakatost) jsou povoleny. Bílá však nesmí úplně převládat.