Bavorský barvář
| F.C.I. - Standard | č. 217/04.06.1996/F |
| ZEMĚ PŮVODU | Německo |
| DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU | 01.04.1996 |
| VYUŽITÍ | Pes pro dosledy na barvě (barvář) |
| KLASIFIKACE F.C.I. Skupina | 6. Skupina - Honiči + barváři a příbuzná plemena |
| KLASIFIKACE F.C.I. Sekce | 2. Barváři |
| Pracovní zkouška | Ano |
Bavorský barvář na YouTube
Všeobecně
- Krátký výtah z historie
- všichni stopaři a barváři pocházejí z prapůvodních loveckých psů, honičů (brakýřů). Všichni čistokrevní honiči jsou v lovecké akci hlasití, s velmi vyvinutou schopností pronikat terénem, mají velmi jemný nos a jsou velmi jistí při sledování stopy, ať už drobné či velké zvěře.
- Původně se lovilo se smečkami honičů (brakýřů) co nejspolehlivějších a co nejvíce specializovaných na určitý druh zvěře a pokud byli vedeni na dlouhé šňůře, dohledávala se nimi zvěř, poraněná při lovu. Z těch nejposlušnějších a nejklidnějších honičů (brakýřů) vznikli později selekcí tzv. limiéři (kteří pracovali výhradně na studené stopě zdravé zvěře) a barváři (kteří pracovali výhradně na pobarvené stopě poraněné zvěře a byli považováni za „limiéry, kteří mají zkažený nos“).
- Postupným křížením s plemeny geneticky blízce příbuznými vznikl na konci 18. a na začátku 19. století dnešní hanoverský barvář. Po roce 1848, t.zn. po zániku velkých loveckých revírů a po zřeknutí se původních způsobů lovu ve prospěch lovu na čekané a při šoulání a po zkvalitnění palných zbraní, ke kterému v této době došlo, bylo třeba mít psy, kteří pracují „po výstřelu“. Ale především v obtížných podmínkách horských loveckých terénů bylo nezbytností mít psy, kteří při schopnosti pracovat na dlouhé šňůře zůstali dostatečně odolní, ostří a hlasití při pronásledování zraněné zvěře.
- V těchto oblastech se potvrdilo, že hanoverský barvář je příliš těžkopádný. Aby docílil potřebných výsledků v obtížných horských revírech, baron Karg-Bebenburg z Reichenhallu vyšlechtil po roce 1870 psa výrazně lehčího, který vznikl křížením hanoverského barváře s lehkými plavě zbarvenými horskými honiči. Tito psi postupně nahradili ostatní plemena v horských loveckých revírech, a to takovým způsobem, že dnes se tam bavorský barvář stal klasickým pomocníkem myslivců a lesníků. V roce 1912 byl založen „Klub bavorského barváře“, jehož sídlo bylo v Mnichově. V Německu tento klub zůstal dodnes jediným klubem, zodpovědným za chov tohoto plemene.
- Celkový vzhled
- je to středně velký pes, vyvážených proporcí, spíše lehčí stavby těla, jemný a přitom svalnatý. Trup je poněkud delší než je kohoutková výška a hřbetní linie se mírně zvedá směrem k zádi; je postaven na pevných končetinách, které nejsou příliš vysoké. Hlava je nesena vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu; ocas je nesený vodorovně nebo šikmo spuštěný směrem k zádi.
- Použití/Povaha
- je to pes klidný a vyrovnaný; je oddaný svému pánovi, vůči cizím se chová rezervovaně; je dávána přednost psům s pevnou povahou, kteří jsou si jisti sami sebou, jsou nebojácní a učenliví a nejsou ani bázliví, ani agresivní.
HLAVA
- Mozkovna
- je poměrně široká, nepatrně klenutá, střední rýha je zřetelná a nadočnicové oblouky jsou výrazné. Týlní kost je málo výrazná.
- Stop
- je zřetelný.
- Nos
- je správně velký, nepříliš široký. Nozdry jsou otevřené. Je černý nebo tmavě červený.
- Čenichová partie
- pod očima není příliš vyplněná. Je o něco kratší, než mozkovna, dostatečně široká, nikoli špičatá. Nosní hřbet je mírně klenutý nebo rovný.
- Pysky
- dobře kryjí čelisti, jsou středně silné, koutek je viditelný.
- Čelisti/Zuby
- čelisti jsou silné s perfektním nůžkovým skusem, zuby dobře postavené a kompletní, to znamená, že zadní strana horních řezáků je v úzkém kontaktu s přední stranou spodních řezáků, zuby jsou postaveny kolmo v čelistech. Počet zubů je 42. Klešťový skus je přípustný.
- Líce
- jenom středně vyplněné.
- Oči
- jasné, s živým pohledem; nejsou ani příliš velké, ani moc kulaté; jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší; pigmentovaná oční víčka dobře přiléhají k oční kouli.
- Uši
- jsou o něco delší, dosahují maximálně k nosu. Jsou silné, nasazené vysoko, široké v místě nasazení a na konci zaoblené. Visí ploše po stranách hlavy, netvoří záhyby.
- Krk
- je střední délky, silný; má mírný lalok.
TRUP
- Horní linie
- od kohoutku směrem k pánevním končetinám lehce stoupající.
- Kohoutek
- je nezřetelný; přechod krku ve hřbet není nijak vyznačen.
- Hřbet
- pevný, pružný.
- Bedra
- relativně krátká, široká, velmi dobře osvalená.
- Záď
- dlouhá, dost rovná.
- Hrudník
- je středně široký, s výrazným předhrudím; hrudní koš je oválný, hluboký a dlouhý, s dobře uloženými žebry.
- Spodní linie a břicho
- postupně se zvedá směrem k zádi; břicho je mírně vtažené.
- Ocas
- je středně dlouhý, dosahuje až k hlezennímu kloubu; je vysoko nasazený; je nesený vodorovně nebo spuštěný, mírně šikmo směrem k zádi.
Končetiny
- Hrudní končetiny
- Celkový pohled
- při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a postavené rovnoběžně; při pohledu z boku jsou postaveny pod tělem. Jsou korektně zaúhlené.
- Lopatka
- lopatka je šikmo uložená se sklonem k zádi, silně osvalená.
- Rámě
- dlouhé, se silným, suchým svalstvem.
- Loket
- dobře postavený, přiléhá k tělu, není ani vytočený, ani vbočený.
- Předloktí
- je suché, rovné, se silnými kostmi; svalnaté.
- Kotník
- je silný.
- Nadprstí
- je mírně šikmé se sklonem dopředu.
- Přední tlapky
- mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, odolné a dobře pigmentované;v postoji stejně jako v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v barvě rohoviny,
- Pánevní končetiny
- Celkový pohled
- mají silné kosti. Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžně postavené. Jsou správně zaúhlené.
- Stehna
- jsou silná, svalnatá.
- Bérec
- relativně dlouhý, s výrazným svalstvem a nervstvem.
- Hlezno
- silné.
- Nadprstí
- krátké, kolmo postavené.
- Zadní tlapky
- mají stejné parametry, jako přední.
- Pohyb
- prostorný chod, pohyb vychází ze zádi; končetiny se pohybují v ose; Pohyb je dost pružný.
OSRSTĚNÍ
- Srst
- uzavřená, rovná a přiléhavá, středně drsná na omak, málo lesklá; na hlavě a na uších je jemnější; tvrdší a delší na břiše, končetinách a ocase.
- Zbarvení
- červená s plavým odstínem, jelení červeň, tmavá červeň (červenohnědá), žlutavě plavá, a také světlá plavá (zředěná) až do pískové; plavě šedá (jako zimní srst jelena), také s příměsí černé. Na hřbetě je vždy srst ve tmavším odstínu. Čenich a uši jsou tmavé. Na ocase je vždy příměs černých chlupů. Malá světlá skvrnka na hrudi je povolena („bradýřská hvězda“).
- Kůže
- je silná a dobře přiléhá k tělu.
Ostatní
- Kohoutková výška
- Psi 47 – 52 cm
- Feny 44 – 48 cm
- Z uvedených hodnot neexistuje žádná tolerance, ani směrem nahoru, ani směrem dolů, ani pro feny, ani pro psy.
- Chyby
- všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
- Hrubé vady
- Nosní houba se skvrnami depigmentace.
- Nevýrazný předkus nebo podkus. Částečný klešťový skus.
- Příliš volná víčka.
- Horní linie příliš pronesená nebo vyklenutá (kapří hřbet).
- Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý.
- Silně vybočené nebo vtočené lokty.
- Zadní nohy příliš přestavěné.
- Úzký postoj pánevních končetin, kravský nebo sudovitý postoj, ať už v postoji, nebo v pohybu.
- Srst příliš jemná nebo otevřená.
- Vyloženě netypické zbarvení. Černé zbarvení se znaky pálení.
- Výška vybočující z hranic, stanovených standardem.
- Vylučující vady
- Výrazný předkus nebo podkus. Křivé zubní oblouky.
- Chybějící zuby ( s výjimkou PM 1).
- Entropium, ektropium.
- Od narození křivý ocas.
- Charakterové vady.
Poznámka:Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.