Psí plemena

SMALANDSKÝ HONIČ

F.C.I. - Standard č. 129 / 07.08.1998 / F
ZEMĚ PŮVODU Švédsko
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU 17.07.1997
VYUŽITÍ Honič, používaný k lovu zajíce a lišky. Nejedná se o smečkového honiče a nikdy se nepoužívá k lovu jelena.
KLASIFIKACE F.C.I. Skupina 6. Skupina - Honiči + barváři a příbuzná plemena
KLASIFIKACE F.C.I. Sekce 1. Honiči
Pracovní zkouška Ano

Všeobecně
KRÁTKÝ VÝTAH Z HISTORIE
V hrabství Smaland existovalo před začátkem 19.století velmi mnoho typů honičů. Někteří, kteří měli svůj původ v Německu, Polsku a Pobaltí sem přišli společně s vojsky, vracejícími se po velkých válkách mezi lety 1611-1678. Tito lovečtí psi, kteří se křížili s místními farmářskými psy typu špiců a také angličtí lovečtí psi se stali předky smalandského honiče. Proto byli tito honiči velmi různorodí, jak velikostí, tak zbarvením, rovněž i délkou ocasu. Někteří byli černí s pálením, jiní červení nebo žlutí. Bílé znaky se vyskytovaly u všech. Někteří se rodili s přirozeně krátkým ocasem. Během prvních let 20.století bylo vynaloženo velké úsilí k tomu, aby se rekonstituoval původní typ smalandského honiče, a to specielně varieta s přirozeně krátkým ocasem, poněvadž standard z roku 1921 povoloval jak typ s přirozeně dlouhým, tak i typ s vrozeně krátkým ocasem. Také bylo rozhodnuto, že zbarvení bude černé s pálením, i když celočervené a celožluté zbarvení a stejně tak i bílé znaky byly přípustné. Smalandskému honiči byl rovněž zajištěn kontinuální příliv nové krve, někdy i s použitím silných linií jiných plemen. V roce 1950 bylo přilití krve použito naposledy, a to když se v krátkém období objevili psi žádaného typu, avšak neznámého původu, kteří byli zapsáni jako smalandští honiči.
CELKOVÝ VZHLED
Je to robustní pes elegantního vzhledu. Musí být silný, aniž by se však zdál hrubý. Srst musí být hrubá.
DŮLEŽITÉ PROPORCE
Tělesný rámec je téměř kvadratický. Hloubka hrudníku je téměř stejná, jako polovina tělesné výšky v kohoutku.
CHOVÁNÍ/POVAHA
Je to klidný, milý, věrný a bystrý pes.


HLAVA
Mozkovna
Má čisté linie, je středně dlouhá. Nejširší je mezi ušima.
Stop
Jasně vyznačený. Vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem musí být stejná, jako vzdálenost mezi stopem a koncem čenichu.
Nosní houba
Je černá, s velkými nozdrami.
Čenichová partie
Je dobře vyvinutá, není ani hrubá, ani špičatá. Nosní hřbet je je rovnoběžný s podélnou osou mozkovny.
Pysky
Horní pysk je jen mírně spuštěný.
Čelisti/Zuby
mají nůžkový skus. Zuby jsou silné, dobře vyvinuté.
Líce
Výrazné.
Oči
Tmavě hnědé, pohled je klidný.
Uši
Jsou dost vysoko nasazené, pokud je pes pozorný, má je poněkud nadzvižené. Jsou o něco kratší, než je vzdálenost mezi jejich úponem a polovinou čenichové partie. Visí naplocho ; jejich konec je zaoblený.
KRK
Je středně dlouhý, silný, ne však tlustý ; je správně vsazen mezi plece. Kůže je pružná a přiléhavá.


TRUP
Kohoutek
Výrazný.
Hřbet
Krátký a silný.
Bedra
Svalnatá a mírně klenutá.
Záď
Mírně spáditá, dlouhá a široká.
Hrudník
Hrudní koš je dobře vyvinutý, žebra pěkně klenutá.
Spodní linie a břicho
Břicho je jen mírně vtažené.
OCAS
Dlouhý ocas
Je nasazen v prodloužené linii hřbetu, rovný nebo mírně šavlovitě prohnutý. Dosahuje sotva k hleznu. Polodlouhý ocas je také přípustný. Když je pes v pohybu, je upřednostňováno, pokud ocas není nesen výše, než je linie hřbetu.
Vrozeně krátký ocas
Ocas je jako pahýl. Tzv. medvědí ocas je přípustný.


Končetiny
HRUDNÍ KONČETINY
Při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a rovnoběžně postavené. Mají silné kosti, které jsou v souladu s celkovou tělesnou stavbou psa.
Lopatka
Dlouhá, osvalená, správě šikmo dozadu směřující, přiléhající dobře k trupu.
Rámě
Dlouhé, svírá s lopatkovou kostí pravý úhel.
Loket
Přiléhá k tělu. Není vidět pod hrudním košem.
Metakarpus
Pružný, svírá mírný úhel s předloktím.
Přední tlapky
Jsou pevné, prsty s dobře vyvinutými klouby jsou sevřené.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Zadní nohy jsou silné, při pohledu zezadu jsou rovnoběžně postavené.
Stehna
Silně osvalená, z profilu široká.
Podkolení
Se správným zaúhlením.
Metatarsus
Krátký, suchý a rovný.
Zadní tlapky
Stejné jako přední. Paspárky jsou nežádoucí.
CHODY
Končetiny se pohybují v ose, krok je energický a prostorný.


OSRSTĚNÍ
SRST
Je středně dlouhá, hrubá, dobře přiléhající k tělu ; na hřbetě a krku je je hrubší. Podsada je krátká, hustá a jemná. Srst na hlavě, uších a předních stranách končetin je hladká ; na spodní straně ocasu a na zadní straně stehen je delší, než na hřbetě. Prostory mezi prsty jsou dobře osrstěné.
ZBARVENÍ
Černá s pálením (znaky pálení mohou mít všechny odstíny od světle jantarové až po tmavě mahagonovou). Připouští se malé bílé znaky na hrudi a na prstech.


Ostatní
Kohoutková výška
Psi 46-54 cm, ideální výška 50 cm.
Feny 42-52 cm, ideální výška 46 cm.
CHYBY
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.


  • Špatné tělesné proporce, tj. příliš dlouhý rámec.

  • Nedostatečný pohlavní dimorfismus.

  • Těžká hlava, široká mozkovna.

  • Krátká morda nebo špičatá.

  • Koutek plandavý (větrný).

  • Předkus, podkus, klešťový skus.

  • Světlé oko.

  • Příliš dlouhý hřbet.

  • Krátká, sražená záď.

  • Ocas nesený nad linií hřbetu.

  • Úzký nebo krátký chod pánevních končetin.

  • Krátká jemná srst.

  • Chybějící znaky pálení, pálení s černou příměsí.

  • Příliš velké bílé znaky nebo výskyt bílých znaků jinde, než je výše uvedeno.

  • Zbarvení játrové s pálením.


VYLUČUJÍCÍ VADY


  • Agresivní nebo bázlivý jedinec.:

  • Pes příliš nedůvěřivý, bojácný.

  • Výrazný předkus či podkus.

  • Kohoutková výška vybočující z hranic, stanovených standardem, o více jak 1 cm.


Všichni psi s evidentními anomáliemi fyzického stavu nebo s poruchami chování musí být diskvalifikováni.
Poznámka:Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.


Zdroj: www.cmku.cz